Člověk proti zkáze

Přes všechny výhrady k socialistické kinematografii nutno přiznat, že v té době u nás vznikla řada různých životopisných filmů, byť s různými kvalitami. Tenhle portrét Karla Čapka je jedním z těch posledních záslužných počinů a pokud mě paměť neklame, řekl bych, že od té doby se u nás v životopisném žánru nic pořádného nenatočilo. Přesto si myslím, že jako film pro velké plátno to bylo zbytečné, klidně by si to vystačilo s televizním formátem. Což ale nic neubírá na kvalitách, sympatické filozofické mudrování má své kouzlo a Abrhám s Maciuchovou jsou výborní.

Velká škoda slibného začátku. Po titulcích se už jen kecá a kafrá a filozofuje. Plus ještě ty retrospektivy. Což mne nebaví a je to pro mne nepřijatelné. Přesto však musím přiznat naprostou profesionální práci, skvělé obsazení, a to i v mini rolích. Nepřetáčel jsem a nepřeskakoval, takže už jen za to je dvacítka procent. Já chtěl vidět paní nebo slečnu Pavlínu Mourkovou, tak co jsem měl dělat? Bohužel se tam mihla jen chvilku po začátku, když přišla jako host do redakce. Po hodně dlouhém přemýšlení tu čtyřicítku dám.

Osobnost Karla Čapka ztvárněná Josefem Abrhámem, hodně retrospektivní, plné osobností, které divák kolikrát objeví až v titulcích. Mám slabost pro Olgu Scheinpflugovou, vzhledem k tomu, že je rodačka z našeho města a její pozdější Eliška vystihuje její temperament. Muži filozofují, ženy to pak odnesou a interpretované myšlenky jsou platné i dnes.

Pokud si dobře vzpomínám, tak tento film si na svoji premiéru musel počkat do ledna 1990. Byl natočen už v roce 1989 a premiéra se chystala na Vánoce 1989, ale přišly události, které datum premiéry odsunuly. Vůbec ten přelom let 1989 a 1990 hodně filmům uškodil, když už nakonec zřely světlo světa, pozornost lidí se týkala něčeho jiného, než nových československých filmů. Životopisný žánr se tentokrát zaměřil na osobnost Karla Čapka. Ve filmu se setkáme z celou řadou dalších velikánů české politické a literární scény třicátých let dvacátého století. Osobně toto životopisné a protiválečné drama řadím k tomu nejlepšímu, co u nás ke konci osmdesátých let bylo natočeno.