Narodil jsem se, ale...

Úředník Jošii se s rodinou přestěhoval do domu na předměstí, takřka do sousedství svého nadřízeného Iwasakiho. Jošiiho dva synové musí čelit posměškům party kluků z ulice, mezi nimiž má své místo i Iwasakiho syn Taro, ale nakonec si s pomocí místního výrostka zjednají respekt. Přirozená hrdost na jejich otce silně utrpí při projekci amatérského Iwasakiho snímku, kde se Jošii pro pobavení šéfa pitvoří před kamerou. Uvedení do složitého světa dospělých a společenské hierarchie tvoří dramatickou zápletku prvního velkého Ozuova filmu, který převážně v komediálním stylu konfrontuje dětskou nevinnost s přetvářkou dospělých. K některým motivům svého němého snímku se Ozu vrátil v roce 1959 ve filmu Dobrý den. 38. MFF Karlovy Vary