Sbohem, pane Chips

Jedná se o třetí film produkční společnosti MGM, který byl natáčen v Londýně. Tento sentimentální snímek byl startem pro herečku Greer Carsonovou, pocházející ze Severního Irska. Navíc Robertu Donatovi přinesl Oscara.

Tento úžasný film o učiteli a jeho žácích, natočený podle stejnojmenného románu Jamese Hiltona, je jedním z nejsentimentálnějších filmů vůbec. Obsah příběhu, včetně jeho názvu, má za úkol tahat za srdce nostalgií po romantické historické době. Robert Dona získal za hlavní roli Oscara, a to právem. Jeho výkon je fenomenální a nestárnoucí. Pro dnešní dobu je příkladný. Dalo by se ho přirovnat k českému herci Františku Smolíkovi, který hrál podobného učitele, třídního profesora Málka, ve filmu Vyšší princip (1960). Oba hráli své učitele upřímně a nevinně. Film o učiteli Chippingovi, později známém jako Chips, je životopisem jeho učitelské dráhy, od doby, kdy začínal až po zlomek jeho života. Sám Chips to divákům sděluje ve svých pamětech. A nejúžasnější na celé věci je, že zahrnuje období od doby, kdy mu bylo 25 do 88 let, a celé toto období hrál právě Robert Donat, kterému bylo v době natáčení 34 let. Ano, Oscar byl zasloužený. Příběh je nenáročný a svým způsobem roztomilý. V učiteli se můžeme vidět. Všichni jsme se někdy v životě ocitli v nepříjemných situacích a bezradní nad tím, co děláme špatně. Tento film na straně diváka zaujme i svou emocionální stránkou. A každého, kdo si celý koncept správně přebere, i kdyby film viděl po desítkách, samotný závěr vždy dostane.