Pod kůží

Charizmatická herečka Marina de Vanová, která spolupracovala například na filmech Françoise Ozona, vstoupila na vlastní autorskou dráhu krátkými filmy a pak razantním celovečerním debutem Na vlastní kůži. V něm sama ztvárnila hlavní roli ženy, která začne silně prožívat svůj mimořádný vztah k vlastnímu tělu. Esther úspěšně rozvíjí kariéru v marketingové firmě s globálním dosahem a plánuje budoucnost společně s Vincentem. V jejím světě ovšem číhá i temná stránka v podobě její tělesnosti. A ta je nesmírně silná. Na jednom večírku se Esther poraní během procházky po zahradě, jenže toho, že za sebou nechává krvavé stopy, si všimne až o mnoho chvil později. U doktora svou necitlivost zapře, ale sama ji a celé své tělo začne prozkoumávat. O čem svědčí nevšímavost k některým částem vlastního organismu? Co se děje, když naše tělo zakouší něco jiného než naše vědomí? Marina de Vanová vypráví příběh současného člověka odpojeného od vlastní tělesnosti. Určité rozdvojení symbolizuje i dělení obrazu v titulkové sekvenci a v průběhu děje. Estheřino znepokojivé, obsedantní chování má až masturbační charakter, zároveň k němu můžeme najít společenské paralely. Nejde ovšem o film tematizující sebepoškozování. „Chtěla jsem vyprávět individuální případ spíš než popsat společenský problém,“ říká režisérka s tím, že sociologické ambice jí byly cizí. Jedna z klíčových scén snímku zachycuje Esther při pracovní večeři, na které obchodní jednání ustupuje pohlcujícímu prožitku vlastního těla. Jiná zachycuje rivalitu, která graduje k pomstě a zániku jednoho přátelství během firemní party u bazénu. Své filmové obrazy ale Marina de Vanová nechává dostatečně významově otevřené, stejně jako vyústění celého filmu. Marina de Vanová dál natočila například mysteriózní Proměnu (Ne te retourne pas, 2009) nebo horor Dark Touch (2014). Na některé motivy jejího debutu zřetelně navázal loňský snímek Julie Ducournauové Raw (2016). Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017