Tropická nemoc

V jedné ze scén filmu Slastně tvá mluví žena Orn o známém vojákovi jménem Keng. Tato narážka dobře ilustruje silnou intertextuální povahu citacemi, scénami či postavami navzájem provázaných Weerasethakulových filmů, které jakoby tvořily pouhé součásti jednoho velkého díla. Zmiňovaný voják Keng je hlavní postavou snímku Tropická nemoc, jehož úvodní scéna s focením mrtvoly naopak zpětně odkazuje k offscreen vraždě ve Slastně tvá a poté je navíc variována ve Strýčkovi Búnmím. Sám Weerasethakul označuje své filmy jako „deníky, ve kterých se objevují zápisky o postupně stárnoucích postavách i o mně samotném". Tropická nemoc vypráví příběh Kenga a mužského objektu jeho touhy, přičemž tento příběh je opět rozetnut mezi dvě výrazně odlišné poloviny. Rozdvojená struktura využitá již ve Slastně tvá se v Tropické nemoci ještě zintenzivňuje - film obsahuje dva separátní narativy (mezi kterými se dokonce na deset vteřin zatmí obraz, takže diváci se často domnívají, že se jedná o technickou chybu při promítání), které jsou spojeny postavou Kenga a které představují dvě výrazně odlišné variace na totéž téma. V první polovině filmu sledujeme queer romanci Kenga a jeho milence Tonga v městských kulisách plných hluku, offscreen hudby, popkulturních prvků a kýče (například dynamická scéna cvičení techno-aerobiku). Tato část je idealizovanou verzí homosexuální love story a záměrně simuluje pocit snu, ve kterém se nemůže nic zlého stát. K městské (a „upovídané" či společenské) první polovině se váže, stejně jako ve Slastně tvá, kontrastující polovina druhá. V ní se, podobně jako v předchozím filmu, ocitáme v husté thajské džungli, přičemž ústředním příběhem je Kengův hon na tygra, tajemné monstrum likvidující noc co noc místní dobytek. Pokud lze první polovinu filmu přirovnat k příjemnému snu, druhá polovina se podobá halucinaci z malárie, horečce po nenaplněné lásce, v níž se milenec Tong transformuje do loveného tygra pocházejícího z říše duchů či Kengova podvědomí. Také druhá polovina je přeplněna zvuky a ruchy, tentokrát se však nejedná o ambientní hluk bzučícího asijského města, ale o primitivní a odvěký zvuk přírody a džungle. Jan Jílek Letní filmová škola 2011