Dealer

Bravurní styl, kongeniální součinnost obrazu a zvuku i samotná struktura snímku Dealer připomíná cílený sestup do hypnózy. Bezmála tříhodinová kinematografická seance - úspěšně budící dojem plynutí v reálném čase - je tísnivým záznamem několika hodin v životě anonymního dealera, který objíždí své klienty a staré známé. Vydává se sehnat kokain pro vůdce sekty trpícího zácpou, jede navštívit přítele, jenž se spálil v soláriu, a kamaráda, kterého matka používá jako médium k vyvolávání duchů; potkává známého převlečeného za obří zub, přijíždí zklidnit klientku, jejíž kamarádka dostala těžkou psychózu, shání dalšího zákazníka; potkává někdejší spolužačku, která už pro něj odmítá pracovat, i bývalou milenku, jež mu svěří životní tajemství. Fliegaufova kronika jednoho dne, která se odvíjí v jakési soumračné nekropoli, je do zlověstného hukotu ponořenou noční můrou, jejíž účinky na vnímavého a trpělivého diváka mohou být bezmála narkotické. Prvky pozorovatelského realismu se přesvědčivě mísí s vysokou formální stylizací, smrtelná vážnost se zcela organicky pojí s vyšinutostí a absurditou. Jednotlivé výjevy jsou podány s maximální distancí - autor záměrně nepsychologizuje, nemoralizuje, nesoudí. Naopak se soustředí na naplnění radikálního konceptu, jemuž je podřízena kamera (v permanentním, byť somnambulním pohybu), střih i zvuková stopa, v níž se intenzifikované ruchy okolí plynule přelévají do mrazivých tónů hudebního podkresu. Motiv neovlivnitelné cykličnosti životního rytmu je evokován skrze důsledné využívání extrémně pomalé otočky kamery kolem postav a předmětů. Kromě několika hekticky rozmlžených, „předělových" záběrů dealerových cyklistických jízd prázdným městem se celý snímek odehrává v interiérech, v nichž obsesivně kroužící oko kamery tvrdošíjně panorámuje objekty svého zájmu. Digitální formát zakalený modrozeleným filtrem ještě umocňuje vizi dysfunkční postindustriální společnosti, v níž jsou jednotlivé postavy lapeny jako v kleci. Režisér dovádí ad absurdum teorii stále se navracejícího zla: plíživě, často v jediném dlouhém záběru cirkuluje okolo postav a v sepětí s tématem - tedy bezvýchodností života v kolotoči prodeje a užívání návykových látek (s nímž má autor snímku podle vlastních slov bohaté osobní zkušenosti) - konstruuje zásvětní, halucinační vizi světa infikovaného drogami. Spirálovité ovíjení kolem figur je zde odrazem dusivé existence, v soustředných kruzích vyjevovanou, pro diváka až fyzicky zakoušenou marností. Dealer je vzácný druh filmu, který - přestože mu dominuje nedořečenost, fanaticky pomalé tempo, klaustrofobická atmosféra a přeludná kamera, odpoutaná od veškerých dramaturgických zákonitostí - přináší slast nejen zarytým cinefilům. Aleš Stuchlý, Letní filmová škola 2012