Utopie – nejvíc lidí žije v Číně

Norské volební osmero, které obsahuje spoustu známých postřehů - třeba, že lidé se mění, touží po rodině, potřebují společnost a taky lásku. Zároveň jsou ale lhostejní, slepí, ztracení a bez domova... i když, pravda, většina jich žije v Číně, to ovšem neznamená, že se nemůžeme norskou optikou ve společenském zrcadlení zlídnout i my - pobavit se, i tak trochu popřemýšlet, kam vlastně sami patříme - VĚTŠINA nebo jen NĚKTEŘÍ?...

Norský humor se mi vždycky líbil více,než dánský nebo švédský,ale tomuto filmu jsem zas tolik nepřišel na chuť.Zajímavé a i docela vtipné mikropovídky.Stejně tak jak přicházejí,tak i odcházejí bez výraznější stopy v mysli do budoucna.Ikdyž vyjímka se našla.Vidět devět důchodců,jak umírají v mokřinách se zpěvem Internacionály,to se opravdu jen tak nevidí.

Těžko popsatelný, skvělý film. Několik zdánlivě obyčejných příběhů: o jednoduché výměně manžela, o podivných chutích krávy, o nelegální adopci, o cynismu dětí, o magii Pokémonů, o propadajících se proletářích ... o volbách a norských politických stranách. P.S. Jedné straně bude chybět 9 voličských hlasů.

pěkné, milé, působivé - ač se tam něděje nic dramaticky drastického, jemné, nádherné, okouzlující, úsměvné a pozitivní..