Lyrický životopis se odvíjí jako retrospektiva před soubojovým výstřelem, který ukončil básníkův život. Z dětství pochopitelně uvádí hlavně vážné až tragické okamžiky (smrt matky pouhé tři roky po narození Michaila, jeho vlastní nebezpečné horečnaté onemocnění, aj.) Mezi (v zahraničním kontextu) méně známými osobnostmi, jež však budoucího básníka hluboce ovlivnily, vyzdvihuje význam babiččina bratra D. A. Stolypina – hrdiny války proti Napoleonovi. Poté postupuje od Lermontovova výcviku v kadetce, přes vzestup jeho hvězdy na literárním nebi, dvoje vyhnanství, až po předčasnou smrt.
Film velmi často pracuje se zdvojenými motivy. Patří k nim například bouřka (v hodině Michailova narození i v okamžiku smrti), létavice (těsně po narození, stejně jako během posledního večera), trysk v koňském sedle (provázený nejprve čistým štěstím, později drtivým smutkem), vyznání Lermontovovy životní lásky Varvary (jednak před jeho odjezdem do kadetky, jednak mnohem později po jejím vynuceném sňatku), domluva cara Mikuláše I. s vrchním cenzorem Benkendorfem o Lermontovových vyhnanstvích, na plese bedlivě pozorující či s pohnutím naslouchající Gogol, nebo v kavkazské scenérii střelba nepřátel ze zálohy.
Některé leitmotivy se objevují i víckrát, což se týká jak plesových scén, tak pohledu do hlavně soubojové pistole.
Scénář pečlivě vybírá nejdramatičtější okamžiky, a proto děj místy zpomaluje. Na začátku je patrná snaha přizpůsobit epizody dětskému vnímání (hádka Michailova otce s babičkou je pojata jako němohra). Zůstává dost prostoru pro citace z básní, z románu Hrdina naší doby, patrně i z korespondence. Dialogy dokonce začínají až v 16. minutě filmu, a přesto celek netrpí rozvláčností.
Hlavní hudební téma zaznívá v lyrických scénách jako podkres, ve scéně bitevní se z něj stává strhující píseň – zpověď válečníka – samotáře.
Citlivé filmové zpracování, v němž se podařilo dosáhnout rovnováhy mezi lyrickými scénami a dějem, zůstává před dalšími generacemi filmařů jako obrovská výzva.
