Podivné vyšetřování

V oscarovém filmu Elia Petriho se kriminální drama prolíná s psychologickou úvahou o zneužití policejní moci. Téměř kafkovsky absurdní příběh šéfa římské kriminálky, který zavraždí svoji milenku a poté de facto vede vyšetřování sám proti sobě, je metaforickým obrazem korupce v řadách italské policie. Levicově zaměřený režisér Elio Petri ve své tvorbě postupně přecházel od zobrazování každodenní reality italské společnosti k metaforicky či alegoricky koncipovaným příběhům, ve kterých často odkazoval na proslulá literární, výtvarná nebo filozofická díla. Do první skupiny filmů patří psychologické drama Vrah (L´assassino, 1961) nebo mafiánský snímek Každému, co mu patří (A ciascuno il suo, 1967), do té druhé znepokojující podobenství Todo modo (1976). Stylizovaný thriller Podivné vyšetřování jako by zůstával kdesi na pomezí mezi oběma zmíněnými přístupy. Vysoký policejní úředník chladnokrevně podřízne svoji milenku. Zločin začnou vyšetřovat jeho bývalí kolegové z oddělení vražd. Přestože vrah na místě činu záměrně zanechal řadu stop, aby tak dokázal svoji nedotknutelnost a nadřazenost nad zákonem, ze spáchání zločinu je posléze obviněn zcela někdo jiný. Tato realistická rovina příběhu je rámována metaforickými odkazy na myšlenky Bertolta Brechta nebo Franze Kafky, jehož výrok režisér cituje i v samotném závěru filmu. Přestože se kriminální zápletka snímku Podivné vyšetřování soustředí na vraždy a celý příběh se odehrává v policejním prostředí, Petri rezignuje na atributy charakteristické pro žánr poliziesco all´italiana. Místo toho vykresluje portrét až patologicky smýšlejícího jedince a příběh prokládá úvahami o absurdním fungování státních zákonů a o podstatě absolutní politické moci. I proto film ve své době vzbudil velmi ostré polemiky. Velmi důležitou součástí Petriho dramatu je hudba Ennia Morriconeho, jenž v ní využil neobvyklé zvukové efekty: „Při čtení scénáře jsem pochopil, že budu muset napsat velmi jednoduché melodie," vzpomínal na práci na tomto filmu slavný italský skladatel. „Proto jsem se rozhodl napsat hudbu výhradně pro nástroje venkovského typu. Tudíž jsem nejdříve pomýšlel na samotné nástroje a teprve až poté na to, jakou hudbu vytvořit." Jan Švábenický LFŠ 2015