Život je zázrak

Emir Kusturica zůstává i ve svém dalším rozmáchlém opusu s optimistickým názvem Život je zázrak věrný vlastnímu stylu, v němž s ironickou nadsázkou mísí podobenství s realitou. Stejně jako v legendárním Undergroundu (1995, FP 5/96) se i nyní vrací k občanské válce na Balkáně, předvádí ji však z jiného úhlu. Namísto mrazivého děsu a všudypřítomného zmaru přináší tragikomický milostný příběh, odehrávající se v idylickém prostředí kopců na bosensko-srbském pomezí a začínající na počátku válečného konfliktu v roce 1992. - Inženýr Luka Djukič pochází z Bělehradu, ale nyní žije s vyšinutou manželkou Jadrankou a synem Milošem na opuštěném nádraží nedostavěné trati. Syn musí na vojnu a Jadranka uteče s maďarským cimbalistou. Ve válce se Miloš ocitne v bosenském zajetí a krajané přivedou Lukovi muslimskou ošetřovatelku Sabahu, aby ji vyměnil za syna. Jenže mezi věkově odlišnou dvojicí vzplane láska, a tak se všechno poněkud zkomplikuje... – V dynamickém vyprávění se objevuje řada postav, jež jsou často bizarní a jež patří do „katalogu“ balkánských filmů, právě tak jako všudypřítomná „lidová“ hudba (prezentovaná kapelou No Smoking Orchestra, s níž vystupuje jak Kusturica tak jeho syn Stribor, hrající mj. jednu z mála kladných postav, kapitána Aleksiče). Tvůrce neřeší obvyklou otázku „kdo je vinen“ a vyhýbá se explicitnímu zobrazení válečných hrůz. Přesto se však samozřejmě dotýká řady společenských problémů i konsekvencí (srv. postavy záludného šmelináře Filipoviče, starosty, policisty Toma apod.). Své místo tu mají symboly (zamilovaná oslice toužící po sebevraždě, fotbalové utkání jako předobraz bojů…) i vize (let postele nad krajinou). Funkčně je využito prostředí opuštěné trati v kopcích, plných tunelů. (Snímek je mj. i přehlídkou bizarních drezín.) Navzdory dynamickému a rychlému tempu je však film příliš dlouhý. Zároveň postrádá hloubku a sugestivitu výpovědi Kusturicových předcházejících děl a sklouzává až k manýře. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/4