Pečeť vraha

Film natočený na základě skutečných událostí z let 1986-1991, ve kterém můžeme sledovat vyšetřování série brutálních vražd a na pozadí těchto událostí i společenské klima v Koreji té doby, neustálý výcvik obyvatelstva na eventuální válku, vyšetřování policejní brutality a vynucování přiznání, jež bylo zobrazeno i v hlavní dějové linii. Dramatické scény měly tu správnou atmosféru, umocněnou hudbou. Kamera tradičně asijsky výborná, zejména co se týče kompozice jednotlivých záběrů. Herecky dobře ztvárněné charaktery a jejich postupný přerod, patrný zejména v poslední dramatické scéně. Jeden z policistů, v průběhu celého filmu, neustále hovoří o své schopnosti intuitivně odhadnout, pohledem z očí do očí, kdo je vrahem. Toto dostává na významu hlavně až při zcela posledním záběru. Dlouhým pohledem do kamery jakoby hledal pachatele, těchto neobjasněných vraž, mezi diváky, může to být kdokoliv z nich. Ale snad právě proto, že se film snaží popisovat skutečnost je celkový dojem poněkud rozpačitý. Dva z kriminalistů, jenž neustále vymýšlejí prapodivné teorie a v touze po slávě a uznání používají poněkud nekalých metod, od neortodoxních výslechů až po falšování důkazů, působí jako by do pěti neuměli napočítat, a někdy se i tak chovají. Civilní obyvatelstvo totálně ignorující jakékoliv příkazy policie. Vadila i poněkud nesouvislá linie a návaznost děje mezi jednotlivými vraždami. Tak trochu mně to připomínalo metodu časosběrného dokumentu. V konečném výsledku však klady převážily nad zápory. Mimo již výše zmíněné, jsem ocenil i absenci nekonečných automobilových honiček, zběsilých přestřelek, monstrózních výbuchů a nepřítomnost nějakého geniálního detektiva, typických znaků made in USA. O tom, že snímek má výpovědní hodnotu především pro korejského diváka, jelikož tento případ se těšil značné mediální pozornosti, svědčí i fakt, že se stal v Koreji v roce 2003 třetím divácky nejúspěšnějším filmem, a to i v takové konkurenci celosvětově komerčně úspěšných filmů jakým byly filmy Pán prstenů:Návrat krále, Matrix Reloaded či místní Old Boy.

Všechny ty moderní Kriminálky, pocházející snad ze všech koutů Ameriky, se mohou jít s klidem zahrabat. Tohle je skutečná kriminálka! Má vše, co by měla mít a ještě o trochu víc. Zpočátku mě nejvíce zaujala lajdácká parta vyšetřovatelů, která je v přímém kontrastu s precizním detektivem ze Soulu. Po jeho příjezdu se věci dají do pohybu. Konečně se začne opravdu pátrat, i když chvílemi to tak nevypadá, přesto nic není ztraceno. Navíc se tu naskytne spousta kuriózních scén. Některé z nich mě dokázali upřímně rozesmát. Děj ubíhal tím správným tempem. Při sledování se zvědavost spolčila s nedočkavostí, až jsem si ani nevšiml, že příběh nějak zvážněl. Ten přechod působil tak přirozeně. S každou další minutou, jež se blížila ke konci, jsem stále tápal. Neměl jsem sebemenší tušení kdo by mohl být tím vrahem. Doufal jsem, že jeho identita bude v samotném závěru odhalena. A ejhle! Chyba lávky. Vše skončilo tak, jako v realitě. Zbyl jen jeden velký otazník a zvláštní pocit rozčarování, který jako by přímo vyzařoval z osamělosti a sklíčenosti hlavního hrdiny v poslední scéně, v posledním okamžiku nezvratného vyhasnutí naděje. I takhle příběhy končívají - naštěstí.

Velmi zvláštní. Celkový dojem výborný, ale některé scény mi připadali jak grotesky co se natáčely na začátku minulého století.

Opravdu výborný film. Je sice pravda, že pro běžného konzumního diváka tento film moc není, ale myslím si, že to ani neměl být a vlastně ani nemohl. Během filmu je velmi zajímavé sledovat změny chování dvou hlavních detektivů, na kterých je s přibývajícími vraždami vidět, jak jim případ přerůstá přes hlavu. Film pak posouvá výše ještě opravdu skvělá kamera.