Mezi četnými filmy natočenými podle komiksů má Sin City – město hříchu zvláštní postavení: jednak se na jeho režii podílel s Robertem Rodriguezem sám jeho autor Frank Miller, jednak jde o zatím nejdoslovnější komiksovou adaptaci vůbec. Materiál, snímaný digitální kamerou Sony HFC-950, byl počítačově zpracován tak, že jde často přímo o „překopírování“ původních komiksových obrázků na plátno. Černobílý film se zdůrazněnými barevnými akcenty (především rudá, bílá či žlutá krev) si tak sice zachovává vnější podobnost s Millerovými výtvarně pozoruhodnými pracemi, celek má však pochopitelně odlišný rytmus. Navíc působí roztříštěně a je přehuštěn dialogy i dějovými motivy. Také extrémní násilí (byť je i zde výrazně stylizováno) ve filmu vypadá jinak než na papíře. – Snímek využívá tři Millerovy komiksové „romány“, které vyšly i u nás, Drsný sbohem (česky 1999, 2005), Velká tučná zabijačka (česky 2000) a Ten žlutej parchant (česky 2001). Vyprávění se třemi různými hrdiny spojuje místo děje, město Basin City přezdívané Sin City, tedy město hříchu. – Příběh zhyzděného kriminálníka Marva, mstícího vraždu milenky na jednu noc, a story tajuplného hrdiny Dwighta, pokoušejícího se zabránit válce policie a mafie s gangem prostitutek z vykřičené čtvrti, jsou rámovány vyprávěním čestného detektiva Hartigana (první část se odehrává osm let před a druhá část těsně před oběma vloženými epizodami). Prolog a epilog ještě krátce spojuje nájemného zabijáka a jeho oběť Becky. Na rozdíl např. od Pulp Fiction – historek z podsvětí Rodriguezova kolegy a vzoru Quentina Tarantina připomíná tato specifická chronologie spíš samoúčelnou hru, mající zvýraznit komiksovou těkavost děje. – Všichni tři protagonisté jsou si navzdory fyzickým odlišnostem povahově podobní: jde o tvrdé zabijáky, uznávající jen vlastní zákony a specifickou morálku ve stylu americké drsné detektivní školy (především Mikea Spillanea) a filmu noir, z jejichž odkazů autoři komiksu i filmu bohatě čerpají. Hrdinové se zaplétají do vražedné hry vinou ženy: Hartigan kvůli andělské dívence Nancy, Dwight kvůli prostitutce Gail a Marv kvůli děvce, kterou považuje za anděla. Ženy jsou v souladu s Millerovými komiksy redukovány na pouhé sexuální objekty, s nimiž autoři zacházejí až sadisticky. – Rodriguez se jako obvykle nespokojil jen s funkcí spolurežiséra a spoluscenáristy, ale je pod filmem podepsán i jako kameraman, střihač a supervizor vizuálních efektů, přičemž se dále podílel i na produkci, kameře, hudbě a mixování zvuku). Přestože mu šlo o to, aby herci (pracující prakticky jen před zeleným pozadím v trikovém studiu) vzhledově odpovídali svým kresleným vzorům, podařilo se většině z nich „dvojrozměrným“ charakterům vdechnout přesvědčivost. – „Hostující režisér“ Quentin Tarantino natočil sekvenci, v níž Dwight v autě hovoří s mrtvým Jackiem. Frank Miller se ve filmu mihne v roličce kněze.
-ap-, Filmový přehled 2005/7