Plukovník Redl

Film PLUKOVNÍK REDL byl natočen maďarským režisérem Istvánem Szabó. Vychází z osudu skutečného člověka, jedné z nejvýraznějších postav v dějinách špionáže. KDO BYL ALFRÉD REDL? Muž tohoto jména se narodil 14. března 1864 v haličském Lvově původem v židovské rodině, avšak Redlovi se židovské víry zřekli a přestoupili ke katolické. Ačkoliv Alfrédův otec pracoval jako správce lvovské věznice, financemi rodina neoplývala. Alfréd toužil po pohodlném a bohatstvím naplněném životě, čemuž hodlal podřídit životní plány. Rozhodl se stát důstojníkem. Skutečně absolvoval vojenskou akademii a zdá se, že štěstí mladému muži přeje – dostává nabídku působit na vojenském generálním štábu ve Vídni. Jeho vojenská kariéra rychle stoupala, ale jednu důležitou věc musel Redl tajit – s největší pravděpodobností byl homosexuálem, což byla záležitost sama o sobě ve své době nepřístupná, o to více u vojenského důstojníka. VOJENSKÁ KARIÉRA Alfréd Redl je poslán na stáž do Ruska a v roce 1900 je zařazen do vedení armádní výzvědné služby. Alfréd Redl se plně ponořuje do špionážní služby. Lidé vstupující do jeho kanceláře jsou skrytě pozorováni, fotografováni a již v té době zvukově nahráváni. Jsou jim podstrkovány nejrůznější předměty (doutníky, skleničky), na nichž zanechávají nevědomky své otisky prstů. Vše je pak použito proti nim. Redl nechává porovnávat písma psacích strojů a proti mnoha lidem vznáší usvědčující materiály. I když se samozřejmě nejedná o správné konání, je zatím vše oficielní, neboť Redl pracuje pro c. a k. monarchii. Přichází však nabídka na špionážní spolupráci z Ruska. Lákavá vidina bohaté odměny pro člověka vyrostlého v chudých podmínkách vítězí. Kopie mnoha důležitých materiálů a vojenských tajemství předává Redl Rusům. O jeho dvojité špionáži zatím nikdo nic netuší... Čas od času se objevily zprávy, že Rusové mají v Rakousku -Uhersku svého zvěda. Redl vždy šikovně zavedl stopy tak, aby podezření padlo na někoho zcela jiného, obstaral důkazy a nakonec nechal nevinného člověka odsoudit. Opravdu se mu dařilo, na obou stranách. Zřejmě si nepřipouštěl možnost, že by jednou mohl být jeho velký podvod odhalen. Žil na svou dobu velmi luxusním životem, již na počátku 20. století, kdy automobil byl sotva odrostlým batoletem, si pořídil rovnou dva exempláře! Pohybuje se zásadně jen ve vyšší společnosti, navštěvuje luxusní podniky, zdá se, že jeho blahobyt a bezstarostný život nemůže nic ohrozit... KDO JE NIKON NIZETAS? Píše se duben roku 1913. Cenzoři, kteří mají za úkol kontrolovat podezřelé poštovní obálky, narazí několikrát na jméno Nikon Nizetas, namísto adresy pouze poste restante. V obálce jsou vysoké částky, které okamžitě vzbudí pozornost. Komu chodí z neexistujících adres odesílatele na hlavní poštu takové bohatství formou listovních zásilek? Kdo je majitelem příslušné schránky poste restante? Nezbývá, nežli ji bedlivě střežit a očekávat, jaký to tajemný neznámý si přijde vyzvednout její obsah. Není vyloučeno, že jde o zrádce monarchie. Mnoho dní čeká hlídka, ale nikdo si pro zásilky nepřichází. Není divu, že její obezřetnost poněkud poleví a v rozhodující chvíli jí doslova jako myš proklouzne elegantní muž i s obálkami. Nasedá do taxíku (opět je nutné si uvědomit, že od těch současných se taxi v roce 1913 přece jen trošku liší) a mizí neznámo kde. Podaří se však vystopovat taxikáře, který ochotně prozradí, že elegantního muže vezl do hotelu Kaiserhof. Policisté mají štěstí – na sedadle vozu zapomněl pasažér nožík v jelenicovém pouzdře. Není nic snažšího, nežli v hotelu najít jeho majitele. Na dotaz recepčního, komu z přítomných pánů pouzdro s nožem patří, je doslova zastaven dech ukrytým agentům – majitelem je sám velký Alfréd Redl, považovaný za jednoho z nejoddanějších lidí monarchii a vlastně i jejich představený. KONEC PLUKOVNÍKA REDLA Jen krátce zapírá odhalený špión svou vinu. Je navštíven speciální komisí a obviněn z vlastizrady. V zájmu samotné c. a k. monarchie je nutno skandál utajit. Redlovi je nabídnuta pistole s jasným posledním úkolem – vykonat sám na sobě rozsudek smrti. Redl je klidný. Ví, že veškeré jeho sny a prostopášný soukromý život, to vše je nenávratně pryč. Napíše ještě dva dopisy na rozloučenou a 24. května 1913 uprostřed noci ukončí výstřelem svůj život. ZUŘIVÝ REPORTÉR ODHALUJE AFÉRU Smrt významného důstojníka císařské armády je prezentována v očích veřejnosti jako sebevražda v náhlém pominutí smyslů. Celá záležitost by zřejmě nikdy nevyplula na povrch, neboť nikdo kromě nejužších zasvěcených, by nepřišel na fakt, že Redl byl ve skutečnosti špiónem a v očích monarchie jejím zrádcem. Poměrně neopatrný krok však učiní vyšetřovací komise, která se rozhodne vniknout do Redlova domu. Na vypáčení zámků si pozve zámečníka Wagnera, jenž nemá příliš v úmyslu úkol splnit, neboť je členem amatérského fotbalového družstva a čeká jej zanedlouho důležitý fotbalový mač. Pod nabídkou tučné odměny podlehne a Redlův dům včetně vnitřních zámků u skříní a psacího stolu otevře. Pochvaly se rozhodně nedočká od kapitána týmu, jímž je Egon Erwín Kisch, reportér deníku Prager Bohemia. Ten zprvu dělá čest svému přízvisku „zuřivý reportér“ a nad neúčastí tahouna svého týmu (zápas prohráli) skutečně běsní. Když se však dozví důvod jeho neúčasti a uslyší o domě patřící významnému důstojníkovi, jenž podle všech stop zřejmě vedl i homosexuální život a nakonec se dopustil i vlastizrady – změní názor a rozhodne se podat prostřednictvím novin veřejnosti pravdu. V odvážném článku zveřejní, že Redl nezemřel jako hrdina, nýbrž jako zrádce monarchie a sebevražda mu byla „doporučena“. Původně plánovaný státní pohřeb se samožřejmě již nekoná a tak slavný špión a zrádce Rakouska – Uherska je pohřben v naprosté tichosti na vídeňském hřbitově, takřka v zapomenutí. Legenda však přetrvala a stala se námětem divadelní hry i filmových zpracování. Zpracováno s využitím článku „RAKOUSKÉ ESO NAKONEC BYLO CARSKÝM TRUMFEM“, otištěném v časopise Epocha Speciál, r. 2008.