39 stupňů

„Vím, co to je cítit se osamělé a bezmocně a mít proti sobě celý svět.“ Polovina třicátých let, Alfred Hitchcock a jeho jedno nejen z prvotních, ale hlavně prvotřídních mistrovských děl, námětově z oblasti špionáže. Snímek, který se stal svého času nejúspěšnějším a nejuznávanějším z britské kinematografie, je postaven na základě stejnojmenného románu literárního autora Johna Buchana. Hitchcock si z předlohy vzal jen to nejnutnější a pro něj nejzajímavější a natočil film, který kupodivu uznal i samotný Buchan. Po zhlédnutí filmu se nechal slyšet, že jeho rozhodně nezfilmovaný román byl filmově přepracován v něco mnohem lepšího. Hitchcock měl důvod být hrdý. Námět z pohledu dnešní doby již není ničím výjimečný, neboť příběh o útěku nevinného muže už známe v mnoha nejrůznějších filmových adaptacích. Tohle je ale klasika a ta se cení nejvíce. Obzvlášť, když je od Hitchcocka. Nutno dodat, Hitchcock se takového námětu taktéž držel ve svých pozdějších dílech. Snímek je v jádru věci napínavý, ale jak už to většinou bývá, v určitých detailech některých scén zůstávají otázky bez odpovědí. Film se však řadí mezi skvělou špionážní zábavu, která se svým způsobem stala inspirací pro mnohé tvůrce, takže podle toho je to potřeba brát. V některých scénách zaujme i technická filmařská práce. Například pohled do jedoucího auta z boku v rámci sledování rozhovoru, aby náhle obraz zůstal stát a už jen sledoval odjíždějící auto v zajímavé scenérii. Zkrátka, Hitchcock se tímto svým počinem vytáhl a svým způsobem nastínil další svou tvorbu. A jak už dnes víme, rozhodně nezklamal.

Není to tak velkolepé jako pozdější North by Norhwest, ale i tak je film o třídu napínavější a zábavnější (dialogy během připoutání by slušely leckteré screwball comdey) než Sabotér.