Tokijští kmotři

V kulisách tokijských postraních uliček se odehrává osobitá verze hollywoodského příběhu, v němž tři nesourodé postavy najdou opuštěné dítě a začnou se o něho starat. Režisér a scenárista Satoši Kon, jenž náleží mezi nejosobitější autory v oblasti nejen japonské ale i světové animované tvorby, na klasickém schématu staví vánoční komedii, která svým dobrodružným laděním dodává danému žánru mnohdy chybějící razanci a tempo. Hrdiny ustanovil trojici bezdomovců, kteří během anabáze s navrácením ztraceného dítěte jeho rodičům budou bilancovat vlastní životy a události, které je přivedly k životu na ulici. Bez přílišného sklouzávání k sociálnímu dramatu film staví hlavně na humorných dobrodružstvích s notnou dávkou patosu a kouzla Vánoc. Komické vyznění filmu umocňuje karikaturní stylizování postav během vypjatých scén, které snímek přejímá z výrazového slovníku mangy, neboli japonských komiksů. Satoši Kon se ostatně nejprve živil jako komiksový autor než se dostal k animaci. V oblasti anime na sebe nejprve upozornil scénářem k části Magnetic Rose z epizodního filmu Memories (1995) a v roce 1998 debutoval coby režisér mysteriózním thrillerem Perfect Blue. Vyprávění o zpěvačce, kterou pronásleduje maniakální fanoušek, bylo vystavěné na prolínání rovin reality, fantazií a nočních můr. Stejný princip vzájemného prostupování různých plánů reality uplatnil režisér ve svých následujících, žánrově odlišných projektech. Ve filmu Millennium Actress (2002) rekapituloval život stárnoucí fiktivní herečky prostřednictvím postav, které ztvárnila ve filmech, jež současně vystihovaly proměny v japonské kinematografii druhé poloviny dvacátého století. Po Tokijských kmotrech, režisérově zdánlivě nejméně fantaskním snímku, který uhrane živelnou fluidní animací a decentním prokládáním reálných událostí představami postav, došel Konův rukopis k vrcholu v autorském televizním seriálu Paranoia Agent a následně v opulentní Paprice, adaptaci knihy Jasutaky Cucuiho o detektivním pátrání uvnitř snů. Zdroj: ČT