Ostrov

V poslední době se stále více zajímáme o klony a už jen čekáme na jeho lidskou podobu. Režisér Michael Bay nám ve svém nejnovějším filmu předvádí možnou variantu, jak by to mohlo fungovat a vypadat už v roce 2019. Na Zemi došlo k examinaci, přežilo jen pár stovek výjimečných lidí, vše bylo zničeno. Existuje jediné místo, které stále připomíná Zemi – Ostrov. Dostane se tam jen vylosovaný, ostatní musejí čekat na své štěstí dál. Ale co když to tak není? Co když k žádné examinaci nedošlo? Co když žádný Ostrov neexistuje? Takto začal přemýšlet Lincoln 6-Echo. Je v „Ráji“ už 3 roky. Jeho život se mu zdá nenaplněný. Copak je jediným cílem života dostat se na Ostrov? Jeho kamarádku Jordan 2-Delta to však vůbec nezajímá, vždyť vyhrála v losování, jede na Ostrov! Jenže Lincoln své podezření potvrzuje a snaží se zachránit Jordan od jisté smrti. Nejsou lidé, jsou kloni a žádný Ostrov není! Celá Země je! Utíkají tedy, a protože nikdo na světě se nesmí dozvědět, kdo jsou zač, stíhá je jejich stvořitel všemi možnými prostředky. Není nouze tedy o přestřelky, honičky a natolik sestříhané scény, že to působí sice velice akčně (navíc s příslušnou hudbou), ale příliš zmateně. Tyto scény jen potvrzují dnešní styl vytvářet akční filmy tak nepřehledně, aby se divák neorientoval, zato v závěru mohl říci: „Bylo to akční.“ Přitom často sám neví, kdo byl zasažen, kdo střílel, kdo spadl a kde jsou a o co ve filmu vlastně jde. Ostrov naštěstí přinesl více, než jen akční scény, zajímavé téma a obvyklý nepřekonatelný herecký výkon Ewana McGregora. Ostrov připomíná blížící se skutečnost a zdůrazňuje lidskou (ne klonovskou) touhu žít. Během sledování ostrova se člověk zamyslí nad spoustou nesrovnalostí, faktů, zasměje se, možná i dojme, chvílemi nedýchá napětím. Film zdaleka nedosahuje úrovně kvality, jakou kolem něj média vytvořila, ale přesto je dost dobrý.