Rosný bod

Volné pokračování televizní hry Velký Mogul. Mezi partu mladých (Marta, Mánus. Čiro) přichází – vlastně vrací se – zdravotní sestra Tereza. Opustila Bratislavu, vzdala se místa, které si dost těžko získala, odchází od lidí, s nimiž se chtěla naučit žít. Je to sentimentem poznamenaný návrat do rodného kraje? Touha pracovat tam, kde se učila? Většina mladých lidí přece utíká do města, kterému ochotně, někdy i bezhlavě a lehkomyslně obětují možnost seberealizace. Tereza také odmítá místo, které na ni doma po skončení školy čekalo. A teď se vrací. Proč? Lidé si všelicos povídají – „ … odešla z Bratislavy, asi si tam spálila křidýlka a teď jsme my ji dobří. A já jsem slyšela … „ Lidé slyší všelicos. A slyšeli dobře. Budou Terezu odsuzovat? Pustí ji mezi sebe? Její vrstevníci, přátelé ještě z dětství, jsou nad předsudky povznesení. Ti ostatní, a těch je většina, se dívají na novou „sestřičku“ zpočátku s nedůvěrou. Ať jim ukáže, jaká je … fiflena … tady si nebude hrát na princeznu … Tereza si zvyká, její přísnost a zdravé sebevědomí postupně lámou bariéry nedůvěry, nové prostředí jí pomáhá skoncovat s tím, od čeho se definitivně odvrátila. Není to lehké, ale žít podle určitých zásad nikdy není jednoduché. A co Marta, Čiro a Mánus? Bezstarostní mladí lidé? A co, jsou mladí? Rozbíjejí si kolena a nosy, ale jsou šťastni … a veselí a vůbec bezstarostní. Umět se orientovat v životě je přece starost a nesprávné řešení či lehkovážné přehazování starostí z ramene na rameno právě tehdy, když jsme mladí, nám může být osudné … Zdroj: Časopis ČST 34 / 1980