Můj miláček Klementina

Černobílé westerny se přinejmenším vyrovnají barevným nebo později kolorovaným. Fordovo Přepadení, Jízda do Ox-Bow, Texasští jezdci, Šerifská hvězda, Fort Apache a snad nejlepší western všech dob V pravé poledne. Naopak náměty těchto filmů a použité nápady byly mnohokrát opakovány právě v těch dalších, barevných. A vůbec nechápu, že někdo hodnotí filmy podle doby vzniku. Na rok 1946 ještě docela dobrý? Právě ještě starší dobré filmy, které dodnes obdivuje spousta diváků, dokazují svou kvalitu, že se dodnes promítají v kinech a mnohdy válcují současnou produkci. A co takhle filmy němé?

Těšil jsem se na Waltera Brennana v roli otce Clantona, vskutku pravý a nefalšovaný ďábelský taťka a jeho banda vražednických kluků mi i po letech připadala jako filmové koření.

...který sice má místy poněkud rozvleklejší místa, ale jinak k němu nemám výrazných výhrad. Na rok svého vzniku je natočen velmi slušně, líbí se mi kombinace prvků love story a dramatu. Ocenila jsem výborný český dabing, který mi umožnil "sledovat" film převážně sluchovým vjemem, neboť rodinné povinnosti nedovolují sledování i vizuelní. Charakteristické hlasy Jiřího Plachého či Svatopluk Skopala mi umožnily se orientovat v ději. Jinak souhlasím s komentářem Mlapisky, že westerny jsou spíše lepší jakožto barevné než černobílé, ale...vzhledem k tomu, že jsem měla film částečně jako kulisu, tak to v tomto případě u mne nebylo tak rozhodující.

I bez barvy prašného písku, tolik charakteristické pro Divoký západ, patří Clementina jednoznačně k tomu nejlepšímu, co daný žánr v historii poskytl. Za vyzdvihnutí stojí zejména lepší práce s charaktery postav, které nejsou tak hloupě černobílé, jak bývá zvykem.