Napoléon

Francouzsko-italský filmový pokus o zobrazení životopisu Napoleona Bonaparte byl ve Francii sice komerčně úspěšný, ale po obsahové stránce nijak zvlášť neuchvátil. Režisér a scénárista v jedné osobě, Sacha Guitry, se na téma vydal trochu netradiční cestou. Film začíná informací o Napoleonově smrti a hned následně představuje epizodické vyprávění francouzského politika a diplomata pod jménem Talleyrand, který se proslavil svou schopností přežít a působit v nejrůznějších režimech. Pro zajímavost, Napoleon ho jmenoval ministrem zahraničí. Talleyranda si zahrál sám režisér. Životopis Napoleona od jeho narození až po smrt je natolik rozsáhlý, že jinak než epizodickou formou by ho asi ani nebylo možné zpracovat. Pro diváka je však právě tento fragmentární způsob vyprávění svým způsobem slabinou. Dějová linie je roztříštěná a trpí nedostatkem dramatické hloubky. Mnohé významné události jsou jen zmíněny, a z historického hlediska tak film postrádá smysluplné propojení. Ukázky z bitevních polí samozřejmě nechybí a po vizuální stránce působí dobře, avšak jsou velmi krátké a v příběhu spíše působí jako nutné vložky. Životopisní příběh obsahuje mnoho postav, které se objevují v Napoleonově životě, avšak nemají příliš prostoru, aby se skutečně zviditelnily či získaly větší význam. Na druhou stranu takovéto postavy v rámci vedlejších rolí poskytly příležitost ukázat se řadě francouzských a italských herců, z nichž pro nás jsou nejzajímavější Jean Gabin, Jean Marais, Yves Montand či Louis de Funès. Film jistou hodnotu má, zejména pro francouzské diváky, avšak podobný materiál by se spíše hodil do podoby seriálu. V této formě zůstává jen rychlou připomínkou významné francouzské osobnosti, která snad může u některých diváků vzbudit zvědavost a motivaci dozvědět se o Napoleonovi více.