Dědeček, Kyliján a já

Prarodiče, v tomto případě děda, hravě zvládnou i podnikavého předškoláka. Městský chlapec pozná život na vesnici, seznámí se s roztomilým oslíkem a dokonce se naučí plavat. Ač je film určen přednostně dětskému publiku, je napsán i zahrán natolik bezprostředně, že určitě osloví i dospělé. V českých filmech pro děti se nejčastěji vyskytují dědové moudří, zkušení a vyrovnaní, kteří jsou pro své vnuky pravým požeháním. Provází je záviděníhodné charisma, díky němuž dokáží usměrnit i zjevné rošťáky. Dědečkové (případně i babičky) si zkrátka vědí rady se vším a leckdy dokáží napravit i to, co zavinili svou nedbalostí či nepozorností rodiče. Přesně takový je rovněž děda v tomto filmu, jemuž vdechl poetický, mírně brblavý rozměr Rudolf Deyl ml. v jedné ze svých posledních rolí. Děda si stále ochraňuje společenskou prospěšnost, rozhodně ještě neodešel na odpočinek a dosud jej ani síly neopustily, může se tudíž věnovat něčemu tak romantickému (aspoň z dětského pohledu), jako je převoznictví v nádherném koutě přírody. Jako bývalý námořník má s vodou zajisté bezpočet zkušeností. U dědy totiž bude celé dva měsíce pobývat pětiletý Jožánek (v hravě bezprostředním ztvárnění Davida Schneidera), jehož rodiče, oba lékaři, odjeli služebně do Londýna. Podnikavý chlapec se k dědovi dokonce dostane „po vlastní ose" a rázem s vytvoří dokonalou dvojici. Děda jej zaučuje do všeho, co sám umí: chytají spolu ryby, přibývají lekce plavání a osel Kylián je vozí na n ákupy do blízkého městečka. Jenže žádná pohoda netrvá věčně a dědovi dokonce hrozí, že by se měl odstěhovat do domova důchodců. Ale režisér Jiří Hanibal nenatáčel existenci-ální drama o stáří, nýbrž prázdninovou letní idylu, takže veškeré chmury se záhy rozptýlí, (jš) katalog 1. Festivalu nad řekou