Občanská výchova

Jan: "Čím jsi chtěla bejt?" Jule: "No, konkrétně... Chtěla jsem jako... Asi to zní ulítle... Chtěla jsem žít divoce a volně." Jan: "To není ulítlý. To je okey." Jule: "To chce ale každej. A pak stejně uděláš kompromis." Jan: "Nemusíš. Jsou lidi, který to zmáknou."

Jule: "Potřebuju ten job, chápeš?" Jan: "Ne, nechápu. Tak ty chodíš na demonstrace proti vykořisťování a útlaku a zároveň seš otrok nějakýho bohatýho parchanta?" Jule: "Demonstrace se mi zdaj stejně k ničemu." Jan: "Protestovat je dneska těžší. Dřív stačil jen fet a dlouhý vlasy. A establišment byl hned proti tobě. Všechno protistátní si můžeš koupit. Trička s Che Guevarou a anarchistický placky." Jule: "A proto už není hnutí mládeže. Všichni mají pocit, že už tu všechno bylo. Před námi to zkoušeli jiný a nešlo to. Proč by to mělo jít nám?" Jan: "Jo, ale... U všech revolucí, co byly... Jasně, že to někdy nefungovalo, ale nejdůležitější je, že přežily nejlepší ideje. A u soukromý revolty je to stejný. To, co z toho je dobrý, to tě posílí." Jule: "Co myslíš, kolik lidí tam dole přemýšlí o revoltě?" Jan: "Teď jich moc nebude. Ve tři čtvrti na jedenáct čuměj na bednu. Čtyři hodiny denně. To jim moc času na revoltu nezbejvá."