Eros

Nebezpečný vývoj událostí - 1 (r. Michelangelo Antonioni) Povídka zhola o ničem. Scénář jako z nejjednoduššího porno filmu, on potká ji, bez dlouhých cavyků dojde na sex a naschle. K tomu spousta zbytečné nahoty, na které nic erotického neshledávám, nahota = erotika platilo možná v šedesátých letech, kdy každé odhalené ňadro vzbuzovalo v divácích mylný dojem erotiky. S přihlédnutím na věk režiséra a jeho dřívější filmy, možná natáčení alespoň posloužilo k uspokojení choutek vilného staříka. Sice mně, dnes již klasičtí, italští režiséři nikdy příliš neoslovili, ale zakončit kariéru něčím takovým, je přinejmenším k politování. Rovnováha – 3 (r. Steven Soderbergh) Nějaké freudovské psychoanalýzy, byť podané částečně humornou formou, jsou vrcholně nudné, tudíž nutně musí být nudné i její ztvárnění. Za ocenění stojí akorát zdařilá stylizace do padesátých let. Ruka – 8 (r. Wong Kar-Wai) Ač se zde nahota neobjevila ani v jedné scéně, působí tato povídka zdaleka nejerotičtěji a zasloužila by daleko více prostotu. Typický rukopis režiséra úspěšného filmu Stvořeni pro lásku. Vizuálně vytříbené, dokonale nasnímané a vše doladěné skvělou hudbou. Eros (jako celek) - 4 První chybou je, hodnotit povídkový film jako celek, bohužel jinak prozatím nelze. Druhou chybou je, dát k sobě tak moc kvalitativně rozdílné snímky. Slogan filmu „Tři režiséři, jedna erotická vize“ docela sedí, protože Antonioni a Soderbergh nemají o erotice ve filmu sebemenší ponětí.