Jdi, žij a někým se staň

Poslední dobou už mám otázky toho, kdo je černý, kdo bílý a kdo vlastně jaký, tak akorát dost. Na tomto filmu mě však zaujalo téma, na které jsem dosud nikde nenarazila a o kterém jsem dosud nic nevěděla – operace Mojžíš, v roce 1984 a masivní import etiopských Židů do Izraele. Film názorně ukazuje to, že lidi jsou všude prostě stejní a nabízí i mnoho jiných otázek, než je rasismus, zejména pak to, jaké to je, žít jako někdo, kdo vlastně vůbec nejste. Zajímavý film, který se mi líbil zejména ve své první půli.

Tento nenápadný snímek na mě zapůsobil svým krutým příběh...Jen málo filmů je svou tematikou syrový a zároveň tak moc úchvatný jako tento...Střed dvou kultur je nepatrně natočen o to víc je to tam ale vidět...Příběh devítiletého chlapce jak žil svůj život a někým se stal, mě posadil na zadek...Dějem se prolínají pohledy na měsíc, hovory se vzdálenou matkou a stále ta krásná hudba a ženský hlas...„Dědečku, věříš v Boha?“ „Když mne bolí nohy...Když u nás nebo jinde ve světě zuří válka...Nechovám se k němu nejlíp...Volám ho, jen když něco potřebuji...Nikdy se neptám, jak se ti vede...Jen mu lhostejně brnknu...“Další a podobné citlivé věty tam jsou poskromnu o to mají ale větší váhu...Toto u nás dost neznámé dílko nevidí černobíle a opravdu se snaží citlivě nahlédnout do lidské duše - pravda je to dost naivní a neuvěřitelné, ale i tak moc skutečné...Je až neskutečné co semnou dokázal film který je tak nekomerční a neznámý až přechází zrak...Je to film po kterém nebudete chtít koukat na další...Všechny filmy v jeho stínu jen blednou!!!