Pouta války

Na archeologickém nalezišti z korejské války jsou objeveny ostatky vojáků, zbraní, oblečení, výstroje......Mezi nimi jsou nalezeny i kosti jistého Lee Jin-seok, který kupodivu však žije. Když mu zatelefonují z vojenského ústředí, tak začíná tušit, že by mohlo jít o jeho pohřešovaného bratra Jin-tae. Proto se vydá i se svou vnučkou na archeologické naleziště. Jong-Ro, Soul - červen 1950: Jin-tae se živí jako švec a čistič bot. Velmi miluje svého bratra Jin-seok, který je chytrý a výborný student, jenž chce jít na universitu. Jsou chudí, ale přesto mu koupí postříbřené pero (propisku) a někdy i zmrzlinu. Jejich matka, která od smrti manžela a jejich otce nepromluvila, má s Jin-tae snoubenkou Young-shin malou vývařovnu. Jejich nudle jsou vyhlášené. Každý večer se rodina sejde u oltáře, který mají doma na počest svého otce. Vyprávějí mu a svěřují se mu se svými plány a starostmi. Rodina Lee je chudá, ale zárověň šťastná. Jednoho dne ale vypukne válka. Komunistická vláda Severní Koree napadne Jižní Koreu a lidé opouštějí domovy směřují do vnitrozemí. I rodina Lee odchází a má namířeno ke svému strýci. Dae-gun, červenec 1950: Rodina Lee se dostala až na nádraží, kde marně čekají a s nimi i další uprchlíci na vlak, jenž by je mohl odvést do bezpečí. Právě také začal nucený nábor nových vojáků a Jin-seok, kterému je právě 18 let,odvedli též. Pak se vrátil Jin-tae, jenž byl shánět nějaké léky. Okamžitě šel svého bratra hledat do vlaku, který má nové rekruty odvézt do výcvikového tábora. Najde ho, ale ven z vlaku už se nedostanou. A on dostane od jejich strážců (ne každý rukoval dobrovolně) "nakládačku" s tím, že právě narukoval také. Oba dva se záhy po slabém a špatném základním výcviku dostanou přímo do první linie. Tady se setkávají se svými spolubojovníky. Mezi nimi je také Young-man, který se diví, že narukovali oba dva bratři, protože zákonem je ustanoveno, že z rodiny jde jenom jeden ze synů. Pak je tu také "strejda" Jang, ten se snaží předpovídat budoucnost, ale moc mu to naneštěstí nejde. Dále je tu seržant Lee, vynikající voják, který nemá rád rudou barvu a z duše nenávidí komunisty. Pak je tu také Tae-soo, je to přeběhlík ze Severní Koree. Seung-chul student, jenž narukoval dobrovolně. A pak dál skeptický vojín Jo. Yong - přezdívaný Rádio. Dále pak Kim Cheol-Soo, jemuž se říká Ban a je tu také nikým neohrožený a nepřekonatelný velitel seržant Huh. Začala dělostřelecká palba, po které je spousta mrtvých a zraněných. Mezi nimi je i Jin-seok, jenž to dostal do ramene. Jin-tae jej zachrání a poté jde za velitelem a chce, aby nechali jeho bratra odvést do nemocnice. Bohužel to však nejde. Proto Jin-tae, kvůli svému bratru udělá, to co by od něj nikdo nečekal........snaží se jej poslat úplně pryč......domů.......ale to nikomu neřekne. Netrvá to dlouho a jsou odříznuti. Nemají zásobování a ani nemůžou posílat své raněné do nemocnic. Velitel se rozhodne poslat skupinku vojáků zaminovat silnici a Jin-tae se do této mise dobrovolně přihlásí. Jsou už téměř hotovi, když je napadnou Seveřané a několik jich zastřelí. Jin-tae v sobě objeví lovce a bojovníka a začne pálit. Jednoho po druhém Seveřany pozabíjí............a baví ho to. Jeho bratr jej potom prosí, aby se už nikdy nikam dobrovolně nehlásil. Odříznutí vojáci v zákopech jsou už notně zdecimovaní, trpí velkou žízní, hlady a hlavně neustálým bombardováním a trpí také dost psychicky. Propukají hádky rvačky atd. Jeden z nich, Seung-chul, vezme do ruky pušku, postřílí několik svých spolubojovníků a potom obrátí hlaveň proti sobě a ukončí to raději sám. Za této už téměř neúnosné situace navrhne Jin-tae jediné možné řešení a to neočekávaný protiútok. Jeho plán je schválen a všichni bojeschopní muži vyrazí do tajného nočního protiútoku. Všichni se bijí jako lvi a dokonce i Jin-seok se naučil bojovat a zabil několik nepřátel. Nejvíce však bojoval Jin-tae, jenž sám zničil nepřátelský velitelský bunkr a také je potom po právu odměněn. Po tomto kousku je oslavován jako hrdina. Soul, září 1950: Jin-tae, povýšený na seržanta, je opravdový hrdina s mnohými zásluhami. Proto teď chodí na recepce, tiskovky a je dost často vyhledáván médii. Na svého bratra nemá čas. Ostatní vojáci se mají též dobře a nestrádají. Mají spoustu všeho, jídla, vody, prostě všeho a myslí, že to tak bude pořád a všichni jsou téměř spokojeni.V šichni kromě Jin-seok. Ten si totiž myslí, že to všechno jeho bratr dělá jenom kvůli vyznamenaní a řádu. Pchong jang, Severní Korea, říjen 1950: Jižané spolu s americkou armádou postupují a dobývají město za městem. Jin-tae se opět vyznamenává, když dopadne živého severského kapiatána. Jenže při této akci padne Young-man a to mu jeho bratr nemůže odpustit a vyčítá mu jeho snahu získat vyznamenání. Jin-tae však mlčí a neřekne ani slovo. Při dalším postupu nacházejí hrůzy války, vyvražděné vesnice.......Stávají se z nich nelítostné bestie. Dojde to až tak daleko, že Jin-tae rozkáže zabít skupinku neozbrojených zajatců i přesto, že je mezi nimi i jeho přítel z vesnice Yong-soo, jenž musel narukovat k Seveřanům násilím a nedobrovolně.Pro Jin-tae je však komunista a musí zemřít. Zasáhne ale jeho bratr a zajatce zachrání. Huy-San-Jin, Severní Korea, listopad 1950: Jin-seok přijde mezi zajatce za kamarádem Young-soo, přinese mu jídlo a dozví se od něj, že jeho matka a spol. nikam neodešli a pořád na ně čekají doma, až se vrátí z války. Nevede se jim zrovna moc dobře. Matka je nemocná a ostatní trpí chudobou a bídou. Jin-tae má získat řád. Konečně řekne svému bratru, proč to celé dělal. Ten mu však nevěří. Znenadání nastává ve válce zvrat. Číňané se přidali k Seveřanům a Jižané teď musí ustupovat. Při jejich ústupu se vězňové pokusí o útěk a při následné přestřelce zraní seržanta Huha. Jin-tae potom zabije všechny zajatce i jejich přítele Yong-soo. Od té doby s ním jeho bratr nemluví. Je zde zraněn i seržant Lee, jenž přijde o ruku. Jang-Dan, blízko 38. rovnoběžky, prosinec 1950: Jin-tae slavnostně obdrží řád a jeho slavnostní proslov je podepsán samotným prezidentem. Po ceremoniálu hledá svého bratra. Dozví se však, že odjel domů za matkou, která je prý velmi nemocná. Okamžitě se vydává také na cestu domů. Tady zatím zatknou Young-shin i Jin-seok, který zrovna přijel. Vezou je k výslechu. Yung-shin chtějí zastřelit u hromadného hrobu bijci komunistů za to, že kvůli jídlu podepsala přihlášku do strany (jinak se jídlo sehnat nedalo). V pravý čas se objevil Jin-tae a vzápětí i Jin-seok, jenž se zbavil svého ozbrojeného doprovodu. Chtějí ji samozřejmě zachránit, a proto rozpoutají rvačku, do níž se zapojí i ostatní odsouzenci. Při krvavé řeži však jeden z popravčích zastřelí Yuong-shin, která zemře svému snoubenci v náručí. Poté ostatní oba bratry přemohou a uvězní. Ve vězení se spolu oba pohádají a jsou velmi zdrceni. Jin-tae je předvolán před velitele obrany, kde si vyslechne nadávky a výtky. Přesto velitele prosí,a by pustil jeho bratra, protože to má slíbeno za získání četsného řádu. Ten je však proti a navíc vydá před ústupem rozkaz všechny zajatce ve stodole upálit. Jin-tae se snaží bratra zachránit. Je pozdě, všichni tu uhořeli a on našel jenom postříbřené pero, které mu kdysi daroval...... .....a tu se v něm najednou všechno zlomilo. To ne komunisté, ale jeho vlastní lidé mu vzali to, co nejvíc miloval - jeho snoubenku a jeho bratra. Pryč je všechno, co měl rád. Tudíž se přidá k Seveřanům s tím, že zabije každého Jižana. Vojenská nemocnice, Tae-Jeon, Jižní Korea, červen 1951: Jin-seok žije. Z vězení jej v poslední chvíli zachráníl strejda Yang. Ten mu dnes přinesl dopis jeho bratra, který byl určen pro jejich matku. Jenže dopis se vrátil zpět do jejich tábora. Také jej vyslýchali dva důstojníci z velení, protože se Jin-tae dal ke komunistům. Nikdo tomu nechce věřit. Po přečtení bratrova dopisu Jin-seok všechno pochopí a vrací se zpět na frontu. Chce ukázat bratrovi, že žije a přesvědčit jej, aby se vrátil tam, kam patří. Má k němu promluvit přes mikrofon, ale on se těsně před útokem vydává sám a vzdává se Seveřanům, jen proto, aby ho spatřil. Jin-tae je teď velitelem nejúdernější tzv. Vlajkové jednotky Seveřanů. Nastává bitva. Krvavá bitva. Po leteckém útoku přijde na řadu boj muže proti muži. Do té největší vřavy vbíhá Vlajková jednotka pod vedením Jin-tae. Nemožné se stává skutečností a oba bratři se mezi těmi všemi bojujícími vojáky setkají. Jenže Jin-tae svého bratra vůbec nepozná, napadne ho a začnou se spolu bít. Jin-seok na něj volá, prosí, ale nic nepomáhá, Jin-tae je jako smyslů zbavený. Až teprve po hodné chvíli, to už jsou oba raněni, jej pozná a zjistí, že neuhořel a žije. Chce mu vrátit postříbřené pero, jež našel ležet na spáleništi. Jin-seok mu však řekne, že mu jej vrátí, až se znovu potkají někde jinde a v klidu. Na další řeči není čas, Seveřanů je čím dál víc a blíží se, proto Jin-tae donutí bratra, aby se dal na ústup. Ten jej, sice nerad, ale přece jen poslechne a začne spolu s ostatními Jižany ustupovat. Jin-tae se postaví ke kulometu a začne pálit do Sveřenů, kryje tak bratrův ústup, jež se záhy zdaří a Jin-seok se po čase vrátí i z války zpátky domů k matce a sourozencům mrtvé Young-shin. Se svým bratrem, kterého marně dlouhá léta hledal, se setkává až po padesáti letech. Tady na archeologickém nalezišti z oné památné bitvy. U jeho nedobrovolného hrobu je nalezeno dokonce i to postříbřené pero, které mu kdysi jeho milovaný bratr Jin-tae koupil. Jin-seok má v očích slzy........ Pozn.aut: Popisek vznikl za spolupráce Hortensie.