Dveře dokořán

Oproti "Anglickému pacientovi" nebo "Návratu do Cold Mountain" méně rozmáchlé ale o to působivější drama, rozehrávající známé téma setkávání lidí, pokoušející se nalézt lásku u lidí, které ani skoro neznají. V tomto případě se jedná o architektura, který už nezvládá život s přítelkyni a nevlastní dcerou trpící autismem a bosenskou emigrantkou jejíž syn vykrade firmu zabývající se architekturou a jejíž spolumajitelem je právě zmíněný architekt. Film stojí převážně na výkonech Judea Lawa a Juliette Binoche. Pozadu však nezůstává Robin Wright Penn ani chytrý scénář a citlivá režie. Škoda, že už se od režiséra nedočkáme žádných filmů.

Sice je český název filmu "Dveře dokořán", ale tady rozhodně nikdo nikomu dveře ani nic jinýho dokořán neotvírá. Ba právě naopak. Mladý gang souvisle vykrádá prominentní kancelář jedné firmy, projektující novodobý Londýn. Při několikáté loupeži se majitel rozhoidne firmu hlídat sám. Načape pachatele a honí ho až do jeho bytu...ale poměry v jeho rodině a poměry v rodině onoho mladého loupežníka ho donutí udělat kroky, které jdou nad rámec toho, co je běžné... Silný životní příběh dvou různých rodin, mající zcela různý původ a životní podmínky.

Jsou filmy, které se vám dostanou až na dřeň. Dveře dokořán, alespoň v mém případě, mezi ně určitě patří. On ostatně Anthony Minghella je jen málokdy předvede něco jiného než silný příběh. A opět vsadil vsadil, jako i ve svých předešlých filmech, na Judea Lawa, který nezklamal a byl vynikající.

Osa příběhu je výborná.Vzniklo ale průměrné vztahové drama,které nejde až na charakterovou "krev" tak, jak to znám z dánského režisérského hnutí manifestu Dogma 95 a od manifestu odvíjející filmy..Příběh není moc rozvrstvenný a na můj vkus povrchní díky ne moc hlubokým charakterům postav (což je základ pro konverzační vztahový film).Je poznat,že drama je více jakoby americké,než evropské.Nic proti americké produkci ale nemám.Dveře dokořán je lepší průměr.