Deset dnů, které otřásly světem

Uvedení filmu Sergeje M. Ejznštejna do sovětských kin bylo o rok pozdrženo, protože bylo nutné přepracovat všechny scény, kde vystupoval Lev Trockij, který mezitím upadl v nemilost strany. Ve filmu jsou některé scény tak precizně rekonstruovány, že byly diváky považovány za dokumentární záběry.

Neberu to po stránce dějové, nikdo znás u toho nebyl,ale jak si se vším poradil mladý režisér. Film se natáčel téměř před 85 lety a režiséři si z filmů Ejzeštejna udělali učební látku. I když se dnes filmy dají vůbec vidět, mají historickou filmařskou vypovídací hodnotu..

Film jsem viděl před milionem let, byl už tehdy slavný. Dynamické akce a energická gesta demonstrovaly pozitívní sílu myšlenky, který vychází z mas. Opravdu novátorský film. Konečně patří do kolekce filmových unikátů.

Ve své době musel působit film na diváka fenomenálním dojmem. I po téměř devadesáti letech snesou některé scény, zejména ty související se zvedáním mostů, nejpřísnější měřítka. Režisér Ejzenštejn se nepochybně zapsal do dějin světové kinematografie inovátorstvím. No a právě tyto experimenty je to, co mně na filmu vadilo nejvíce, např. rychlý střih mezi dvěma několikrát se opakujícími záběry a větší množství „hluchých“ záběrů. Také si nejsem zcela jist, zda často zobrazovaná symbolika, byla všem divákům, a to těm tehdejším i většině těch současných, zcela jasná. Z ideového hlediska byla sama revoluce zcela jistě oprávněná, co se dělo v letech porevolučních je již problematika zcela jiná, včetně propagandistického vyznění tohoto snímku. V porovnání s Ejzenštejnovým předchozím filmem, Křižníkem Potěmkinem, ve všech ohledech slabší. Je těžké, pro mne téměř nemožné, objektivně zhodnotit film z dvacátých let minulého století, a to včetně souvislostí s tehdejší společenskou atmosférou v Sovětském svazu. Dávám alibistických 50%.