Zlomené květiny

Mám rád Jima Jarmusche a ještě více Billa Murraye. A nejvíce klídek. A proto mě právě uchvacuje krásná netečnost a částečná unylost Billa ve filmu. Nebýt dopisu, seděl by na kanapi před televizí do smrti. Ale přece jenom ho něco nadzvedne. Krásný film s bezvadným koncem.

Trošku mě to nudilo,občas jsem přemýšlela, jestli by neměl Bill dostat třeba elektrický šok, aby se probral a byly na něm vidět nějaké emoce. Spravil to konec filmu, kdy se setkal s potenciálním synem a společný dialog.

Tento film určitě stojí za shlédnutí. Sledujeme příběh muže, který po obdžení anonymního dopisu informující o existenci svého syna, navštěvuje své bývalé milenky na kousek času jim vstupuje do života. Setkáváme se z různými osudy a postavami, které Jarmusch skvěle vykresluje. Toto komediální drama se mi líbilo. Musím též kladně ohodnotit práci kamery a i volbu záběrů v delších sekvencích. Kdy můžete sledovat i reálný život v americe. Oceňoval jsem smysly pro detail, jako roznášení pošty pošťákem, špatně zaparkovaná auta, zahradní binec v okolích domků, pořádek či nepořádek v domácnostech, apod.

Film je možná na první pohled nenápadný a pro někoho i místy únavný, ale dává dobré možnosti k přemýšlení - hlavně o plynoucím času. Kdo na to nepřijde sám, doporučuji přečíst recenzi od Aleny Prokopové ve Filmu a době 4/2005.