Saw 2

Hra pokračuje ve druhé části děsivé série. Považuji ji za kvalitní horor. Tedy stále po shlédnutí prvních dvou dílů. Příběh udrží v napětí vaši pozornost a přichystá Vám nejedno překvapení. Překvapení je to tedy pro ty, jenž sledují příběh poprvé. Opět je skupina lidí vystavena těžké zkoužce, při které jde o život. Hra mele jednoho hráče za druhým. Přežije někdo? Přežije syn policisty, jehož práce je více než pochybná?

Druhé pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat, i když za ním stojí jiný režisér. Série Saw staví nejen na brutalitě, ale také na originalitě, v případě druhého dílu se dá mluvit jen o tom druhém, protože ty brutální krvavá jatka tady nejsou, což neznamená, že je to špatně, ostatně je to na divácích jak se s tím popasují. V druhém díle se podíváme do domu ve kterém se nachází víc pastí pro víc lidí a dokonce opět uvidíme dobře známou tvář a tou není nikdo jiný než Amanda z předchozího dílu. Dokonce si užijeme na vlastní oči i Skládačkového vraha v podání Tobina Bella. Pár vydařených pastí tam bylo a přesto, že dvojky jako pokračování bývají poměrně slabé, tak se s tímhle problémem nemusí potýkat Saw 2. Opět vynikající hudba, více hlavních hrdinů, parádní pastičky a Saw si pořád drží ten koncept puzzle, takže jakmile skončí poslední scéna vidíte celý obraz, protože do sebe všechno perfektně zapadá. Solidní pokračování, které sérii nedělá žádnou ostudu.

Pro mě nezajímavé pokračování, které nemělo atmosféru a napětí první "PILY" a pak už nastala lavina "x" dílů opakujíc to samé. U mě je kult "jednička" dálší pokračování NE...

Druhý snímek už je, snad očekávaně, zásadnější ve své podstatě drasticky zvrácených šíleností a psychologické hry, ale, chtě nechtě, je v tom znát především motiv snímku „Kostka“ (1997). Tvůrci na to po dějové stránce šli jinak a příběh začali v podstatě jako policejní film. A jak se ukázalo, ve vytvoření postupného psychedelična a nuceného přistoupení na hru, to byla dobrá volba. Počáteční klid se přes postupné šokující zjištění pomaloučku mění v naprostou hrůzu a beznaděj. Mesiášský psychopat Jigsaw ve jménu spravedlnosti svou brutální hrou opět dává šanci nejrůznějším existencím odčinit své hříchy, na které se spravedlnost nedostala. I přes použití nejrůznějších filozofických mouder, v zájmu vzývané spravedlnosti, hra na kočku a myš nevychází z inteligentní dramatizace či skutečného překvapení, ale především z hraničně absurdních situačních schémat ve snaze atmosféru postupně a zásadově co nejvíce zatemňovat. Tvůrčí myšlenka všeho ani nevede k osvětlení motivace ve vytváření zlověstných plánů a jen rafinovaně nutí kličkovat mezi podstatou věci a naprostou zvrácení. K tomu napomáhá neustále se pohybující kamera, přeexponované střihové triky, neogotický soundtrack a již zmíněná naturalistická děsivost. A to tu okrajově přidané také melodrama.