Tobruk

Aby tohle mohl být opravdu skvělý biják tak k tomu byly potřeba nějaké milióny v rozpočtu navíc, což je v našem malém filmovém rybníčku věcí zbožného přání. I tak je to však na naše poměry nadstandard a Václav Marhoul zaslouží hodně bodů za odvahu se do něčeho podobného vůbec pustit. Myslím, že za daných podmínek (zejména finančních) nejspíš dosáhl maxima možného. Ne, že by nebylo co vytknout, ale z mého pohledu si tenhle film zaslouží určitě palec nahoru.

Film jsem měl dlouho v rezervách, kam uládám snímky, na které se těším. Dnes jsem jej viděl a nemám jen smíšené pocity, ale i smutek na duši, kolik se promarnilo času a výsledek, žádná hloubková sonda do duše českého vojáka v cizině, jen klouzání po povrchu a umělecké záběry tu tíhu a bezmoci neukázaly. Formálně jde o dobrý film, ale v porovnání s tím, co už bylo na toto téma natočeno, tak to byl jen pokus o zdolání všech osmitisícovek najednou. Čas,jako spravdlivý soudce, rozhodne.

Že tenhle válečný film nechytil za srdéčko mě, bych ještě pochopila, ale že nezaujal ani jednoho z mých "tří chlapů v chalupě", to už je na pováženou. I když... při scéně s utrženýma nohama se mi skoro udělalo zle a vojácky syrový konec potvrdil, jaké svinstvo válka je. Dáváme 60%.

Ze začátku jsem si říkala, že si to tak ti naši čeští filmaři hrají na vojáčky, rozjezd byl trošku pomalý. Až po scénu s mytím v poušti, kdy jsem vytřeštila oči a už se neodpoutala. Ale ono to tak bohužel je, že válka není kojná a nevíte tam ani dne, ani minuty. Na české poměry profesionálně a precizně zpracovaný snímek, oceňuji, že divák nebyl voděn za ručičku stylem:" a to je ten a ten a takovou má minulost a do války šel proto, že..." Na druhou stranu se mi chvílemi někteří vojáci pletli, hlavně ti slovenští, pomohly tomu i neokoukané tváře. Lehko mi po dokoukání nebylo, ale to je můj problém s válečnými filmy a tenhle si na nějaké kašírování rozhodně nehrál. A ten konec....síla.