Poslední traper

Kladem filmu je bezpochyby nádherná příroda. Ale také mi vadí samoúčelný komentář "posledního" trappera, kladení pastí, prakticky v jednání se zvířaty jakákoliv absence citu. Takže po shlédnutí filmu cítím spíše rozpaky než nějaké nadšení z nedotčených přírodních scenérií.

Dokumentární části absolutně není co vytknout, hrané sekvence ovšem výrazně pokulhávají... I když s názorem, že člověk je tím, kdo udržuje v přírodě potřebnou rovnováhu, až tak úplně nesouhlasím, přesto se mi ale tenhle snímek o nádherné přírodě líbil. Je vidět, že byl točený srdcem - a to beru!

Hezký odpočinkový film o přírodě a posledním lovci kožešin v Kanadě, který řeší základní otázku, zda má už skončit a jít pracovat do města či ne. Žije s indiánkou a smečkou psů, kteří pro něj nejsou jen tahači saní, ale také společníci. Tohoto luxusu si třeba nemůže dopřát jeho mnohem starší kamarád, který by psi již nezvládl a je tak odkázaný na skútr. Nejde tak ani o děj, jestli něco uloví či ne, jako spíše o formu vyprávění a hlavně atmosféru. A to je to, proč tomu nemůžu dát plnou palbu, protože některé scény byly uměle-kýčovitě udělaný. Když ten dědek zase nutil nebohý pejsky tahat saně nějakou neprobádanou cestou, kde bylo jasný, že tam chudáčkové uvíznou, tak sem myslel, že ho vlastnoručně zabiju. Chápu, že život tam je drsný a s nikým se nemazlí, ale proč si to ještě zhoršovat chybnými úsudky. Jeho starší kamarád ví, že je na konci cesty a proto učiní návrh, který na nějaký ten rok oddálí nevyhnutelný.

To byl ale hňup. Ty jeho kecy o nezbytnosti přítomnosti člověka v přírodě a jeho regulačním významu nebyly k sežrání. Zcela bezcitné využívání vlastních koňů a psů jako pouhých nástrojů. Účelové lovení volně žijících zvířat pro zisk z jejich kožešin k vlastnímu obohacení. Lovení zvířat pro vlastní potřebu, budiž, ale chytat zvířata do želez a ok, tak si souznění s přírodou nepředstavuji. Vrchol všeho byl rozhovor s dalším traperem (od slova trapný?), kdy na otázku: „Co tady bude až odejdeme?“ přišla odpověď: „Nic, jen bezútěšná poušť.“ Lidé jako on, „zregulovali“ v minulosti např. miliónové stáda bizonů, a byli příčinou vyhubení mnoha živočišných druhů. Nejsmutnější na tom je ovšem fakt, že filmaři se ho snažili vykreslit jako velikého „borca“. Rozsápat ho medvěd, neuroním ani slzičku. Jako hraný dokument technicky zdařilé, ale názorově se s tímto snímkem nemohu ztotožnit ani v nejmenším.