Svatba

Přijměte pozvání na polskou svatební oslavu. Počítejte s tím, že se neobejde bez komplikací, zato alkoholu na ní bude požehnaně. Těhotná nevěsta, její povedený tatíček, tajemný kameraman i další svatebčané se postarají, abyste se ani na chvilku nenudili. Klasickou černou komedii ale rozhodně nečekejte. Již od doby premiéry divadelní hry Veselka (1901) dramatika a malíře Stanisława Wyspiańského jsou všechna další polská díla, která se odehrávají na svatební oslavě, interpretována jako metafora společnosti - včetně Wajdovy slavné stejnojmenné adaptace z roku 1972. Nejinak je tomu i v případě filmového debutu Wojciecha Smarzowského Svatba. Je možné, že se k tomuto silnému kulturnímu odkazu přihlásil vědomě, ale k námětu jej přivedla dlouho nepřicházející možnost natočit film v oficiálním systému výroby. Rozhodl se, že natočí film nezávislý, tedy levně ve stylu svatebního „home videa". Nakonec ale vytvořil mnohovrstevnaté dílo, které baví černým humorem, překvapuje dějovými zvraty a při pohledu na mravní úpadek svatebčanů mrazí zároveň. Vesnický boháč vdává svoji jedinou dceru a svatba to musí být samozřejmě okázalá. Tomu odpovídá i velkorysý svatební dar pro ženicha - nové sportovní auto. Záhy se však ukáže, že nevěsta je těhotná a otec neznámý. Svatba z lásky se tedy rozhodně nekoná. Ženich se svatbou souhlasil jen za určitých podmínek, mezi nimiž byl i zmíněný sporťák. Ten se nakonec stává jednou z mnoha komplikací, které kazí zdárný průběh svatební oslavy. S narůstající opilostí padají i poslední morální zábrany, a to přestává veškerá legrace. Otec nevěsty nakonec dává všanc nejen svůj majetek, ale také osobní štěstí vlastní rodiny. Svatba představuje kousavou kritiku namířenou proti chamtivé a povrchní společnosti postrádající základní mravní hodnoty. Ačkoli se děj odehrává kdesi na venkově, nelze toto dílo číst výlučně jako kritiku venkovského buranství. Předmětem kritiky má být totiž celá současná společnost, a dokonce nejen ta polská. Snímek vyvolal ve své době pozdvižení, posbíral mnohá ocenění a dodnes má statut kultovního filmu. Současně vynesl Smarzowského mezi nejuznávanější polské filmaře současnosti, který v posledních letech točí jeden film za druhým. Petr Vlček LFŠ 2015