Godzilla

Když to přišlo v 60. letech do kin, tak to byla pro nás bomba, viděl jsem to pak i později a připadalo mě to jako bramboračka

Godzilla. Tak to je filmová klasika pro filmové fajnšmekry. V padesátých letech nastartoval mánii pro filmová monstra. Pravda, ve třicátých letech se v americe pohybovalo jiné monstrum jménem King Kong, ale Godzilla je jiné kafe. Myšlenka filmu Godzilla je však úplně jiná, než je komerční bavení diváků. Japonci mají tu smutnou zkušenost, že zažili jaderné výbuchy na vlastní kůži. V padesátých letech se začaly jaderné zbraně zkoušet urpostřed moří. Svět protestoval. Jako jedna z forem protestu vznikl tento film. Godzilla je téměř nezničitelné a hubí vše, co ji přijde do cesty. Najde se nějaký způsob, který ji zastaví? Filmové triky uplatněné ve filmu se nám dnes budou zdát směšné a naivní. Na rozdíl od remakeu z devadesátých let je tento film napínavější, logičtější a divákovi se snaží něco sdělit. Děkuji distributorovi, který film Godzilla přinesl na náš trh, že jsem měl možnost se s ním seznámit.

Obzvlášť v padesátých letech minulého století byly světovou hrozbou nukleární zbraně a tak není žádnou náhodou, že před tímto vynálezem formou obyčejného filmového příběhu varovali zrovna Japonci, neboť, jak víme, jsou jediní, kteří smrtící účinky této zbraně vyzkoušeli na vlastní kůži. A tak se zrodil první japonský „kaiju eiga“ (monster movie), jehož průkopnické monstrum, pojmenované jako Godzilla, v historii japonské kinematografie zanechala ohromné stopy. Vzniklo vlivem nukleárních zkoušek v oceáně, což tento motiv samozřejmě použil i Hollywood pro svoji předělávku Godzilla (1998). Monstrum nejdříve potápělo lodě, ale jakmile později vylezlo na zemský povrch, začali se teprve dít věci. Z Godzilly se rázem stal takový fenomén, že vzniklo nemalé množství pokračování a předělů a vznikají dodnes. Protiválečný charakter děje je tedy daný a obzvlášť znalé české diváky připomene tvorbu Karla Čapka, jako jsou díla Válka s Mloky, Krakatit či Bílá nemoc. V příběhu je zvýrazněné nemalé lidské utrpení. Mrtví, zranění, ozářené a osiřelé děti, hořící trosky či spálená země. Zkrátka, není to film pouze film o nějakém monsteru, ale především o válečném pustošení v celé své ponuré realitě. Monstrum je v podstatě jen průkopník oné hrůzy. Fenomenální snímek uhrane dokonalými technickými triky a vizuální efekty v rámci možností své doby, které samozřejmě zestárly, neboť je viditelné co a jak se použilo a dělalo, ale to na věci nic nemění. Toto bylo ještě v devadesátých letech, jen už tvůrci po letech zkušeností věděli jak to dělat, aby to nebylo tak vidět. Dnes už samozřejmě používá CGI. Vadou na kráse je však nesourodý vývoj děje. Obzvlášť na začátku je hodně zkratkovitý a vůbec podivně kostrbatý. Emocionální punč i přesto vyniká a jako varování pro celý svět působí stále impozantně.

Godzilla je katastrofické drama s hororovými prvky a velmi vážným odkazem do budoucna. I přes pomalejší tempo, dobově jednoduchou hudbu a mnoho chyb jde o snímek, který má i po letech co říci. Minimálně poskytne oddech a báječný (skoro) divadelní zážitek. Pro mě je to klasika.