Dětská hra

Hlavní devízou amerického hororu Dětská hra je nápad vtělit duši a charakter sadistického zločince do roztomilé dětské panenky. Ačkoliv motiv zlého ducha v těle nevinné oběti se již ve filmu několikrát objevil (např. v "satanských" snímcích sedmdesátých let), zde dostává opět jiné vizuální provedení. Malý Andy dostane od maminky vysněnou oanenku Chuckyho. Nikdo netuší, že se do ní vtělila duše zabitého zločince, který jejím prostřednictvím pokračuje ve svých zločinech... - Panenka Chucky, zhotovená podle návrhu Kevina Yaghera, je ve filmu masově propagovaným "kamarádem všech dětí", milou postavičkou z kresleného seriálu, jejíž kýčovitě sladký obličej je schopný neobvyklých výrazových proměn. Příběh je však vystaven způsobem obvyklým v akčním filmu a hororu. Možnosti, které postava živé panenky-zločince tvůrcům nabízí, nejsou plně využity (např. její mimikry nevinnosti se objevují jen okrajově). Dětská hra se nemůže řadit ke špičkám svého žánru, jde však o profesionálně natočený snímek. - Vznikla další pokračování Dětská hra 2 (Child's Play 2, 1990, r. John Lafia) a Dětská hra 3 (Child's Play 3, 1991 r. Jack Bender) Autor/Zdroj: /Filmový přehled Kupovat Andymu k narozeninám panenku Chucky nebyl vůbec šťastný nápad. Přestože po ní Andy tolik toužil. Všechno to vlastně začalo daleko dřív, než Karen Barclayová podlehla toužebnému přání svého šestiletého syna Andyho a koupila pro něj nejnovější hit hračkářského průmyslu, mluvící panenku Chucky, splňující všechna dětská přání a představy. Na počátku byla jedna rušná noc, kdy policie pronásledovala nebezpečného zločince Charlese Lee Raye a jeho kumpány. Ten se dostal do bezvýchodné situace a nakonec se ukryl ve velkém hračkářství, kde jej dostihl detektiv Mike Norris a smrtelně zranil. Než však padouch zemřel, přenesl svou duši pomocí kouzel voodoo do nejblíže vystavené hračky. A právě tu koupí Karen pro svého syna. Osamělý chlapec si Chucky okamžitě zamiluje a zpočátku si vůbec neuvědomí, že se roztomilá panenka začíná pomaličku měnit. Její umělý obličej získává zlověstný výraz a začíná stále více ožívat. Když musí Karen jednoho dne zůstat v práci dlouho do noci, požádá jako obvykle svou přítelkyni Maggie, aby Andyho pohlídala. Dojde však k nevysvětlitelné události. Maggie má pocit, že v bytě není s Andym sama a když jej nese do postýlky, opravdu zaslechne podivné zvuky. Vzápětí neznámý vetřelec, kterým není nikdo jiný než panenka Chucky, zaútočí a zavraždí Maggie, protlačiv ji zavřeným oknem do mrazivé noci. Případu se ujme Mike Norris a vysloví, byť nepřímo, také podezření na malého Andyho. Karen takové obvinění samozřejmě popře a Andyho tvrzení, že zabíjela Chucky, má jediný výsledek. Norris zapochybuje o chlapcově duševním zdraví a nechá jej vyšetřit na psychiatrické klinice. Brzy se však sám stane terčem útoku panenky, která by se rozhodně neměla chovat jako živá. ... To je expozice snímku, který se v roce 1989 stal jedním z největších kasovních úspěchů společnosti United Artists a jeho režisér Tom Holland byl na madridském festivalu Imagfic 89 oceněn cenou za režii. Postaral se tím o malou aférku, protože festivaloví kritici nelibě nesli to, co nazývali zpronevěřením se vynikajícímu vzorci festivalového filmu a porotce za lelich rozhodnutí tvrdě napadali. „Cena za režii udělená Tomu Hollandovi za rutinní Child's Play je skandálem, neboť odsunula do stínu mistrovské dílo Georgese Wilsona La Vouivre." Zaujatost jejich postoje posléze potvrdil nejen divácký úspěch filmu a kladné recenze v odborných časopisech, ale i skutečnost, že Dětská hra má už dnes dvě pokračování. Tom Holland rozvíjí motiv téměř nezničitelného vraždícího předmětu, obdařeného děsivým pseudoživotem, v příběhu natočeném podle nových tradic horroru. Tyto tradice už nepracují s postupy, za nichž se ve třicátých letech rodili Drákulové, Frankensteinové či vlkodlaci, ale naopak vytvářejí pocit, že hrůza vychází ze zdánlivě neživých, všedních předmětů, začínajících najednou ohrožovat své uživatele. Tom Holland patří mezi uznávané tvůrce žánru a svou pozici si vydobyl nejen coby režisér např. filmem Fright Night (Noc hrůzy), ale také jako scenárista takových filmů, jako např Psycho 2. U Dětské hry jen potvrdil svůj smysl pro horror, když s pomocí kameramana Billa Butlera (ten má za sebou mj. Čelisti Stevena Spielberga) vytvořil poměrně autentickou atmosféru hrůzy a za pozornost stojí také práce maskérů a trikařů, kteří dokázali nejen věrohodně oživit dětskou panenku, ale také nenápadně a přesto výrazně zachytit v jejím umělém, zdánlivě neměnném obličeji přechod od panenkovsky dobráckého až k nenávistnému pohledu. Cinema 1992/6/69 Autor/Zdroj: /Cinema