Její případ

V případě některých snímků je škoda, že se nedostanou do kinodistribuce, takže je nutné si na ně počkat, až vyjdou alespoň na DVD. V případě North Country se to čekání určitě vyplatí. Režisérka Niki Caro potvrdila, že Pán velryb nebyl jen povedenou náhodou a předložila nám opět velmi silný a mistrně zpracovaný příběh. Navíc s opravdu vynikající Charlize Theron v hlavní roli.

Nezávislou tématiku a filmy podle skutečné události mám moc rád, protože se jedná o strašně opravdový příběhy ze kterých si hodně odnesete.... Nevím nakolik je toto dílko překrouceno (myslím si, že produkce přeci jen přibarvovala aby to byl ještě větší ''doják''), ale musím uznat že mě dostal... Moc silný příběh který údajně započal boj žen proti harašení.... Plusem bylo, že se přiběh soustředil na celý život hl. hlavní hrdinky a postupně nám jej poodkrýval, což zabránilo výskytu nudných momentů... Charlie Theron mám toho podle mého názoru ještě hodně ukáže.

Příběh ženy, která utekla před domácím násilím do místa svého dětství, k rodičům. Aby uživila sebe a své dvě děti nastupuje do rudných dolů k té nepatrné hrstce žen jako horník (hornice). Práce je to těžká, ale poprvé vydělává a je soběstačná. Jenže, podařilo se jí sice utéct před fackami svého muže, nikoliv však před pohrdáním otce ( žena se má starat o děti, vydělává zásadně chlap), nenávistí svého syna, ale hlavně musí čelit (stejně jako ostatní ženy) každodenním obhroublým vtipům svých kolegů, většinou se sexuálním podtextem. Její snaha o obyčejnou slušnost se dostává až před soud. Opět výborná Charlize Theron, o dalších herečkách není potřeba pochybovat Sissy Spacek a Frances McDormand, opravdu excelentní obsazení.

Niki Caro je hodně odvážná a také v „Pozadí Jejího případu“ na DVD vlastně stále opakuje to, co je z celého snímku beztak cítit – šlo jí o autenticitu. Svoji hrdinku vláčí bahnem šedivé Minnesoty, nechává na ni plivat téměř všechny chlapy z dolu a zahání ji až do zcela krajních situací. Máte toho málo? Tak proč ještě neposlat bandu těch největších prasat mužského pokolení, aby vlastními výkaly popsala zdi dámské šatny těmi nejohavnějšími nadávkami, nebo nenechat vlastního syna, aby matce před zraky desítek lidí nadával do kurvy? Mám z toho podobný pocit, jako nedávno ze Zápisků o skandálu – je to prostě přepálené, režisérka všechno žene do extrémů, z té vší snahy o autenticitu se jí autenticita pomalu vytrácí, k čemuž ještě připočtěme soudní přelíčení, které sice je hodně působivé nejen díky vynikajícímu Woodymu Harrelsonovi, ale silně nepravděpodobné. Ony excesy v dole a ztráty vlastní sebekontroly se stále opakují a bobtnají, ale jakmile přijde schůze (pro mne možná nejskvělejší moment z celého filmu), všechno se znenadání obrací a zpoza každého rohu nyní vykukuje naděje a porozumění. Nějak zbrklé, ne? Ale nesluší se, abych jen házel špínu. Niki Caro má hodně odvahy. V momentech, kdy by kterýkoli jiný režisér sbalil svá fidlátka a šel točit dál, ona se zaměří na tváře přihlížejících lidí, aby byly vidět jejich reakce na aktuální situaci, což skutečně funguje a navozuje pocit „opravdovosti“. Minnesota vypadá, jak má, je chladná a obhroublá, absolutně „neemancipovaná“, a některé scény jsou prostě vynikající a jednoduše zapamatovatelné, jako již zmiňovaná schůze. Ale nejvíce pochvaly si zaslouží herci, jistě v první řadě Charlize a Frances McDormand, ale nesmím zapomenout ani na výborného Seana Beana, který jako věrný manžel a ke konci i mentor a propagátor tradičních lidských hodnot funguje na jedničku, a působivého a přesvědčivého Woodyho Harrelsona. Stejně tak se ve své „miniroli“ vytáhla Michelle Monaghan, ze které téměř sedřeli kůži. P.S. Nemám nic proti emancipovaným ženám, ale tady to režisérka často dost účelově zkreslovala. Berte to jako příspěvek do diskuse ;-).