Někdo tam nahoře mě má rád

Prý ve stylu "method acting" se Paul Newman připravoval na hlavní roli filmu. Hovořil s Rockym Grazianem, studoval jeho pohyb, jeho mimiku. Sklidil ve svém druhém filmu velký úspěch jak u diváků, tak u kritiky.

Filmové životopisy boxerů bývají většinou úspěšnými filmy, ale mě jejich zpracování většinou příliš nebaví. Z tohoto hlediska je na tom Rocky Grazziano velmi slušně, protože si mě získal určitě víc, než ufňukaný Cinderella Man James J. Braddock nebo naštvaný Raging Bull Jake LaMotta. Proti nim byl Rocky tak nějak normální kluk z ulice a věřil jsem mu všechno. Navíc se do příběhu podařilo zařadit pár úžasných scén, ze kterých považuji za nejlepší tu, kdy Norma pochopila svou roli a láskyplně nastavila Rockymu lampu k rozbití, protože věděla, že je to v tu chvíli to správné.