Boháč a chudák

Na ty staré klasické inscenace to nemá. Ale co, poučný prvek tu je, herci odehráli to, co měli a děckám to musí stačit. Já hodnotím co do plusových položek postavu hraběte Otofóna a jeho řeči o Draculovi. Pak také „lékaře“ co byl vlastně řezník a jeho možný způsob léčení nemocné. To byly jediné takové veselejší prvky. Ale jinak, prostě, podívat a zapomenout, to je vše.

Další pohádkový paskvil, na kterém se "podíleli" i tak vynikající herci jako J.Bohdalová, V.Postránecký nebo S.Skopal. Vždyť učinkovat v takových "rádoby pohádkách" nemají zapotřebí... Bída, co si jde nastrouhat křen, patrně čeští chasníci Lukáš a Jáchym, tak kde se (nejspíš v českých zemích) vzal hrabě Oto von Pintoff s dcerou Claudií a ta neuvěřitelná scénka v úvodu- tak nějak se u nás v 90. letech tunelovaly kampeličky (když mi dáte svoje peníze, tak vám je znásobím)! A ty mrtvoly v otevřených rakvích? Kde je konec nádherným pohádkám z tolik propíraných "totalitních" let - zlatá Pyšná princezna, Zlatovláska nebo S čerty nejsou žerty! Škoda finančních prostředků na podobné filmové škváry typu Boháč a chudák, O Nesytovi...

bravo, bravo a ještě jednou bravo lze volat po skončení filmu boháč a chudák. režiséru zelenkovi se podařilo v jeho adaptaci erbenovy pohádky do jednotlivých rolí obsadit skutečné osobnosti, které svými hereckými výkony vyzdvihly dílo do hvězdných filmových výšin a ve spojení s jeho zvládnutými otěžemi ukočírovat nejenom štáb, ale také řemeslo, si boháč a chudák zaslouží stanout mezi snímky na nejvyšším stupni kinematografického žebříčku. dílu z celkového hlediska nechybí rytmus, má gradaci, vypointované scény, je plný napětí a poselství s přesahem, takže si své místo mezi nejlepšími díly světového filmu bezesporu zaslouží. boháče a chudáka lze vřele doporučit úplně všem: dětem i dospělým, stejně jako všem kino fanouškům a zájemcům o původní domácí filmovou tvorbu.

Části s Bídou mi připadaly jako opsané z Nesmrtelné tety, což ještě umocnila kombinace Bohdalová-Zelenka. Jinak se nedá pohádce odpustit důraz na výpravu a kostýmy, i když je bez exteriérů, pokusy o vtipnost (Postránecký, Hrušínský), i když Postráneckého vtipné scénky byly inteligentnější a nemusel se snižovat k pitvoření se jako bylo bohužel určeno Janu Hrušínskému. Konec docela drsný, rakve v české pohádce jsem opravdu nikdy neviděla, ale díky nim přišlo ponaučení. Hrabě Dracula, dejte mi vaše peníze a já vám je ztrojnásobím, nechám zchudnout všechny, co přišli ke svému bohatství nečestně - moderní vsuvky byly spíš k pláči než k smíchu. Zarazilo mne, že Marice Šoposké bylo v době zfilmování teprve patnáct. Na to rozhodně nevypadala a podala na svůj věk slušný výkon. Celkově lepší průměr, do televize vhodný.