Volver

Almodóvar ještě poměrně nedávno patřil k mým oblíbeným režisérům. Zalíbilo se mi vykreslení duševní hloubky a myšlenkových stavů hlavních hrdinek, kontroverze tématu (přitom nikdy nebylo samotné téma to nejdůležitější), lyrickost vyprávění a výrazné (většinou ženské) charaktery, zahrané výbornými herečkami. A drsnost prostředí. Všechno toto Volver prakticky splňuje. Snad je to tedy už v lehké okoukanosti režisérova stylu (mluvím za sebe), že mě Volver prostě nechytil tolik jako Almodóvarovy předchozí silné snímky. Volver není sice tak těžkopádný, přesto mě chvílemi lehce nudil.

Asi jsem natvrdlý ignorant, ale tenhle film je o ženách pro ženy. Měl slibný začátek, ale potom se to nějak ztratí v zmatku v ženských duších a ve výsledku je spíš divák otráven než uchvácen.

K Almodóvarovi zatím pořád hledám klíč, ale v tomhle případě může být klidně cesta cílem, protože mě vždycky bavila. Ani ve Volveru nechybí krkolomné dějové přemety a tragicky groteskní životní situace. Chvílemi jako bych dokonce zaslechl vzdálený "vichr z hor", ale je obdivuhodné, jak autor všechny ty ztřeštěné peripetie elegantně ustojí tak, že to nevyzní vykonstruovaně. Jsou tu vraždy, incest, bolestné lži minulosti, ale všechno je podáno v tak nějak potrhlé rovině, která mate i přitahuje. Úžasná je práce s barvou. A že tam jsou samý ženský? Popravdě řečeno jsem si to uvědomil až při závěrečných titulcích. Krátce: v mém "hledání Almodóvara" budu zase příště s chutí pokračovat.

No vida, toto není ta bezvýrazná a občas až zakřiknutá Penélope Cruz posledních hollywoodských let, ale silná, temperamentní a divákům sympatická žena, zkoušená, ale přesto tak vynalézavá. A je ve své roli skvělá. A naštěstí nejen ona, ale i režisér, splétající vztahovou smyčku, jež hýří barvami, symbolikou a hlavně nápady, a nabízí i místa k pousmání či zamyšlení nad životem a smrtí. Hlavní je být rozhodný!