Dita Saxová

Mohou neblahé zážitky z minulosti negativně poznamenat vztah citlivé duše k lidem a k životu vůbec? Z Dity Saxové udělaly prožitky z terezínského ghetta pesimistickou fatalistku, která vše a každého prohlíží až na dřeň a která už vůbec z ničeho na světě nemá strach. Ale co když k tomu není naprosto nutné prožít pouze to, co se stalo v minulosti, ale třeba i jen to, co se stalo nebo děje někomu jinému, nebo dokonce co by se stát mohlo? Jak lze potom žít?

Viděla jsem Ditu Saxovou už dávno, ale pořád si pamatuji, že ve mně zůstal hořký pocit a smutek. Téma bylo silné a děj trochu ponurý, přesto všechno se příběh z pera Arnošta Lustiga povedl přenést na filmové plátno se vším všudy.

Takhle se převádí kniha na plátno. Na svou dobu výbernej film! Čekala jsem nudu, zdlouhavý záběry - ale nic na mě tak nezapůsobilo.

Dost slabý film, za což z velké části může herečka v hlavní roli. Viz rozhovor s A. Lustigem: (http://www.reflex.cz/Clanek36559.html) Tak producent a filmař Pavelek chce zfilmovat vaše paměti? Přesně tak. Ale to chce i Jan Němec! Jenže ten je lakomej. Chtěl jsem s ním po Démantech noci, za které mi Ondříček děsně vynadal, že musel běhat s ruční kamerou z kopce a do kopce, natočit i Ditu Saxovou, ale chtěl můj podíl za napsání povídky, tak jsme ten příběh natočili s Moskalykem. Mluvil jste do obsazení Dity Saxové? Hrála ji krásná Krystyna Mikolajewská ... Chtěl jsem, aby Ditu hrála modrooká blondýna, ale Moskalyk, který se domníval, že je génius, měl představu, že každá židovka musí být černovlasá, hnědooká a melancholická. Podle mého ta holka měla být celý film veselá a plná života a pak skočit ze skály - a divák by si na cestě domů z kina dotvářel příběh. Ale Moskalyk divákovi tolik nevěřil, takže je Dita smutná a stereotypní a musela chodit v tanečních botách ve sněhu, což se jí nelíbilo.