Čtyři odstíny hnědé

Tímto zakládám "Klub benevolentního diváka" a tento film v něm má čestné, zahajovací místo... Čtyři odstíny hnědé - jestli se s autorem shodneme a máme na mysli stejnou věc, tak to byly pěkný sračky - pod hlavičkou - "Ejhle, člověk!", zašmodrchanou do spletence povídek o zoufalcích, jako my, jen si to uvědomit, k tomu by nám ovšem tahle tříhodinová terapie naruby mohla poskytnout vodítko, ale jak říkám, chce to notnou dávku pochopení, trpělivosti a dobrou náladu k tomu... A kdyby se snad nikdo ani vzdáleně nepoznal, získá alespoň inspiraci k založení kroužku vaření, kde se vůbec nevaří, tip na veselý orientální pohřeb s největším výpekem příbuzných, jaký je k vidění, návod jak stimulovat nezdárného syna i poučení pro povrchní snoby... Ale je v tom Švédsku krásně!

Tohle je fakt úlet, od začátku až do konce, víc jak tři hodiny a ani vám to nepřijde. "Potemnělý humor" je asi moje krevní skupina. Nevím, jestli se na tenhle film dá u nás ještě někdy narazit, viděla jsem ho vloni v rámci Eurofilmfestu.