O Háderunovi a víle Elóře

Příběh má pěknou myšlenku (kromě viditelné vnímat i krásu neviditelnou), ale trpí i mnoha nelogičnostmi, především velkou pasivitou hlavního "hrdiny" Kristiána. Co se týče zpracování, zlo je tu opravdu odporné a masivní (myslím, že tu herci v záporných rolích převládají), což asi nepotěší malé děti, ale zase je to opravdu pohádkové. Happy-end z mého pohledu dost přitažený za vlasy: Proč musela Markétka za každou cenu získat zpět svou fyzickou krásu? Proč raději nezůstala s tím, kdo vnímal její krásu neviditelnou? Z herců se mi líbil Radovan Lukavský.