O tomto filmu se hodně diskutovalo už během natáčení v roce 2005 kvůli přesunu zájmu Woodyho Allena z New Yorku na Londýn. Zde se tedy odehrává toto drama mající sklon k thrilleru. Výjimečně také Allen neobsadil sebe do hlavní role neodolatelného svůdníka. (Viděli jste už Woodyho?)
Zpočátku Match Point vypadá jako obyčejný film pojednávající o tradičním milostném trojúhelníku. Chris Wilton právě získal místo trenéra ve snobském tenisovém klubu a seznámil se se svým svěřencem, bohatým mladíkem Tomem Hewettem, poté s jeho rodinou a sestrou Chloe. S ní začne koketovat, a přestože se nechová jako zlatokop, využívá konexí svého potenciálního tchána a jeho kariéra se ubírá úplně jiným, lepším směrem. Už při druhé návštěvě rodinného sídla Hewettových jej ale nebývale zaujme Tomova snoubenka Nola Rice. I když Chris touží po ni, nakonec se ožení s Chloe. Jako vzorný manžel si pronajímá skvělý byt, navštěvují opery, ale se ženou se nudí a utíká za Nolou. Chrise zřejmě přitahuje jeho milenka jen sexuálně. Lásku ani jednou nevyjeví či nedá nějak výrazně najevo ani jedné ženě.
Film začíná nabírat konečně na obrátkách i zajímavosti ve chvíli, kdy do děje vstoupí otázka i fakt těhotenství. Chris neví, které a čeho se vzdát. Zdá se, že to bude Chloe, má ale na to dost odvahy?
Woody Allen se při psaní scénáře zřejmě inspiroval u známého Francouze Guy de Maupassanta a jeho novely Miláček. Všemi obletovaný, nepříliš movitý mladík stoupá po společenském i profesním žebříčku díky svým pletkám se ženami. To vše neplánuje, ani po tom netouží, jen využívá nečekaných příležitostí a na bohatý život si zvykl natolik, že mu obětuje vše, včetně svého svědomí.
První hodina a půl jen zamotává zápletku, aby následně vše vyvrcholilo v pořádné drama.
S osudem si hraje velice žádaná Američanka Scarlett Johansson a Brit Jonathan Rhys-Meyers známý z filmů Sametová extáze či Blafuj jako Beckham. Ovšem kromě nezvyklého anglického akcentu a sakvělého scénáře nic výrazně nevyniká.
Přestože se zdá, že Woodyho film postrádá originalitu a vše je přímo naservírované, v závěru se přesvědčíte o opaku. Londýn Woodymu tentokrát vyšel. Na závěr budu citovat svého kamaráda, jenž po shlédnutí prohlásil: „No, čakal som od toho menej.“
