Snídaně na Plutu

Mladý muž se rozhodl, že se pokusí najít svou pravou matku, kterou v životě neviděl. Na tom by nebylo nic originálního kdyby však onen muž nebyl transvestita. Celkově mě film moc nezaujal ale Cillian Murphy tu předvádí neuvěřitelný výkon.

Je málo filmů, které mě posadí na zadek a příběh Patricka "Kitten" Bradena mezi nimi našel své místo. Citlivě odvyprávěná touha po identitě a potřebě lidské blízkosti, dožadující se naplnění dosti svéráznými, proto jedinečnými způsoby, v podání neskutečného C. Murphyho, provázená dobovou, skvěle vybranou hudbou, podtrhující poezii místy až geniálních záběrů - to je Snídaně na Plutu. Podstatu příběhu nejlépe vystihl sám Neil Jordan: "Film není pouze jednoduchým příběhem o transvestitovi - šlapce. Je to příběh o nevinnosti a proměnlivé síle představivosti a o tom, jak dobro mění svět - pokud to jen jde". Tak tak, i červenky to vědí:-)

Vynikající Cillian Murphy ve filmu, který má velmi blízko k jinému filmu Neila Jordana, ke Hře na pláč. Příběh, který je natočen podle novely Patricka McCabea vypráví režisér jemně, s jasným vizuálním cítěním. Těm dříve narozeným jistě udělá i radost řada vypalováček ze sedmdesátých let.

Snímek pojednává o velice vážné tématice takovým velice najivním způsobem ve stylu Forresta Gumpa, což někdy není vůbec na škodu. On se vůbec zopičil ve mnoha věcech po svém známějších předchůdci, ve spoustě šílených příběhů, které prožil, i když zde se autoři drželi více při zemi a při troše "štestí" se dá věřit, že Patrik opravdu někdy žil. Hudba byla taky dobrá, namísto Forrestovi mírné demence trpí hl. hrdina úchylkou a nemůže se smířit s tím že je žena, což spousta diváku asi nepřekousne ale na tomhle prostě tento film stojí. Nejvíc musím pozvednout výkon C. Murphyho, ten byl vinikají a jako jediný se může rovnat s Hanksem v Gumpovi jinak jsou všechny ostatní věci o krůček pozadu...