Nikdo nesmí chybět

Těžko může být něco vzdálenějšího výpravným historickým spektáklům Yimou Zhanga, než tenhle snímek a přece jde o dílo stejného režiséra. Když přemýšlím, kdo by mohl mít ještě takovýhle rozptyl, napadá mě už jedině Steven Soderbergh. Ve filmu Nikdo nesmí chybět jsou důsledně obsazeni neherci, chudé poměry čínského venkova nejsou ničím přikrášlované i když to, jak se k nim autor staví, je spíš politicky korektní výzvou k nápravě než zdrcující kritikou. Taková je ovšem optika západního diváka, Číňan to pravděpodobně vidí úplně jinak. I tak ve mě ale film vzbuzuje rýpavé otázky. Zdůrazňovaná obětavost hlavní hrdinky při nekonečném pátrání ve městě mi nejde moc dohromady s její počáteční laxností ve škole a vlastně ani s čistě zištnými pohnutkami její anabáze. To, že příběh končí happyendem, je sice příjemné, ale jeho přešponovaná sladkobolnost přece jen trochu dráždí. Naopak moc se mi líbila pasáž, kde Wej Min-č' jakoby mimochodem učí děti matematiku pomocí vypočítávání částky potřebné na její cestu do města. Tahle dějová nit mohla být rozvinutá víc. Můj dojem z filmu není rozhodně jednoznačný, ale cením si na něm jeho formální neučesanosti, občasné zábavnosti a hlavně možnosti nakouknout trochu do toho (pro nás) zvláštního světa jménem Čína. Každá taková konfrontace je užitečná.