Divotvorný hrnec

Autorem hudby tohoto muzikálu je Burton Lane, v popisu obsazení je chybně uveden Ray Heindorf. V MGM chtěli film točit už v roce 1948, autor námětu a textů písniček E.Y. Harburg požadoval za práva milion dolarů a k tomu podíl na zisku. To se producentům zdálo moc. Druhý pokus byl v United Artists v roce 1960, ale byla doba McCarthyismu, a ta podobným tématům nesvědčila. Vyšel až třetí pokus. Harburg-Lane přepsali několik písniček a film se začal připravovat v roce 1965 u Warner Brothers. Nechci nic víc komentovat, pocitů mám na dvě knížky. Jen to shrnu - film je hodně vysoko na mém privátním žebříčku Top 10.

     Většinu skladeb jsem znal, ale vůbec netušil, že patří do tohoto muzikálu. Občas jsem se ztratil v ději. Má to skvělou hudbu, ale někdy už to na mne bylo fakt moc dlouhé. Příběh jako takový je trošku naivní a někdy se tam zbytečně plácá moc osob a dalších zbytečností. Mělo to být kratší.     

Nádherné písničky i taneční výstupy, zajímavá výprava, vždycky jsem přemýšlela, jestli scény v lese jsou opravdové nebo v ateliéru. Petula Clark mi připadala starší než Don Francks a přitom to tam není. Všemu vévodí Fred Astaire, který ve svém věku všechny strčí do kapsy, hlavně tancem. Nesnášenlivost bílých směrem k černým a náprava jednoho senátora provedena s vtipem, takto, kdyby se dalo řešit všechno a pak můžeme jít s úsměvem hledat svojí duhu.

Prvý výrazný úspech F.F.Coppolu znamenal práve tento legendárny muzikál v ktorom hral Astaire , ktovie či by bol až tak známy bez Astaira. I keď je veľmi dobrý.