Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak

Hlavní hrdinka se chová jako dítě, a to ještě takové, co to nemá v kotrbě zcela uspořádáno. Monology nesnáším. Několik moudrých myšlenek zde však padlo, ovšem to jsem si mohl poslechnout v rádiu. Jakobova postava je odsunuta do pozadí, a skoro vše se děje z pohledu jeho manželky. Místy mi to připadlo jako telenovela: „Byla jsem ti nevěrná.“ Nevím, vůbec ničím mne toto dílo nenadchlo. Bolek Polívka, kvůli kterému jsem se na to vůbec díval, se zde jako fotograf jen mihne.

Český televizní film jakoby reagoval na filmové zpracování Sovětského svazu pod názvem ´Jakov Bogomolov´ (1971) dle stejné románové předlohy literárního autora Maxima Gorkého a svým způsobem doplňoval jednu kapitolu nesourodých charakterů dvou mužů, mezi kterými je manželka jednoho z nich a milenka druhého. Ne vytvoření nějaké zajímavosti je to pro obyčejného diváka dosti chudé, ale literárnímu znalci klasické světové literatury to však možná řekne víc. Atmosférou se snímek ničím nevymaňuje od poetické tvorby šedesátých let. Snímek v podstatě již zapomenutý a tak dlouhá léta diváky moc neznalý. Je to sice krapet otřepané, ale na jednoduchou televizní inscenace nic neobvyklého. Televizní obrazovky v rámci televizních černobílých klasik si své nějaké místo ještě pořád může najít.