Člověk jde za sluncem

Malý člověk se dozvěděl, že slunce obchází kolem země a že kdyby šel za ním, mohl by obejít celou zeměkouli a vrátit se z druhé strany. Rozhodl se tedy, že za ním půjde. Vzal si s sebou barevné sklíčko a obruč. Hnal obruč před sebou a díval se na svět sklíčkem. A všechno bylo hned podivné a zvláštní. Chlapec běžel za sluncem. To se rozumí, daleko neuběhl. Prošel všeho všudy několik ulic svého města. Ale ulice byly neobyčejné a také jeho setkání byla neobyčejná. Dospělí byli podivní, hodní i zlí, hezcí i oškliví, hloupí i moudří. Město bylo krásné a nepodobalo se žádnému jinému městu, protože se na ně díval barevným sklíčkem. A pak najednou nastal večer a chlapec se lekl, že slunce ztratí. Utíkal za ním, co mu síly stačily, ale slunce neúprosně zapadalo. Nadešla noc a chlapec usnul plný lítosti, že to slunce nechal uniknout. Pak se probudil v náruči člověka, který jej nesl domů. Tento snímek je filmovou básní. Epizody se v něm vytvářejí jakoby náhodou. Chlapec běží a žene před sebou kolo. Na své cestě se setkává s celou řadou lidí.