Dnes naposled

Vidět národní umělce,jak bez kapky alkoholu, neudělají ani krok, je velice působivé dílko od nestora filmu, režiséra Martina Friče. Nechce se tomu ani divit, že pod filmem je podepsán Frič, u kterého jsme zvyklí vídat filmy jiného kalibru. Františkovi Smolíkovi, věříme každý cuk tváře, že pár štamprlátek nebo skleniček neuškodí,z hostů se stanou stálí návštěvníci, později nebo dříve se z nich stávají otroci hospod šestých skupin. Jsem zásadně proti tomu, ožrat se namol, ale občas si dát několik štamprlátek s kamarády neuškodí. Film by měl být k odstrašení stálých hostů náleven, kdy jde hospodský pacient ve čtyřiceti do důchodu, v padesáti do nemocnice, dva roky šetří státní kasu, když jde pod fialky...

Jeden z mála filmů, kde herci zahráli opilce skutečně věrohodně a ne jak je tomu v jiných, podobných snímcích. Občas je zde trošku hlucho, ale není toho moc. Někdy se najdou i legrační scény, ovšem jak pro koho. Film zcela jistě patří k těm kvalitnějším a rozhodně ho doporučuji ke zhlédnutí.

Má-li se filmovým materiálem varovat před alkoholem a jeho přemírou užívání, pak se tomuto snímku tento úkol daří plnit. Film působí až depresivně. Pomalu to delírium na vás sahá. Hrdinů je tu hned několik. Vesměs se jedná o smutné hrdiny. Jednoho z nich alkohol dohnal k šílenství, druhý zahyne, třetí skončí v protialkoholní léčebně, dalšího se to tak nějak nedotkne a nebo ten poslední skončí nakonec tam, kde mají končit všichni padouši. Hvězdně obsazené drama jednoho z našich nejlepších režisérů. Film patří mezi klenoty československé kinematografie. K filmu Dnes naposled se TV stanice stavějí trochu nefér. Málokdy jej nasazují do vysílání.

Jedná se snad o jediný český snímek, kde se pije po celou stopáž takřka nonstop. Tedy kde jsou všichni neustále, jak se jednoduše říká, společensky unavení, a kde vystupují všechny sociální vrstvy. A právě v tom je jádro moralizačního aspektu celého snímku. Ono totiž po dějové stránce dohromady není zase až tak moc o co stát. Každý má svou životní pouť a hlavně v rámci pracující třídy nějaké své zaměstnání, ale v rámci závislosti na alkoholu mají všichni obdobný konec. Centrum všeho dění je tak především hospoda U Kroců, kde se všichni scházejí a prostě - pijí. Domácí odezva samozřejmě nechybí. Hlavní postavu výborně ztvárnil Zdeněk Štěpánek, ale ani ostatní za ním nezaostávají. Nejvíce vyniká František Smolík, který je svou rolí spíše nenápadný, ale v jeho pojetí příznaku ´delirium tremens´ je vrcholným hereckým koncertem a zároveň i vrcholem všech obsažených scén. Snímek se honosí plejádou hereckého ansámblu staré i nové generace a to jak v předních rolích, tak i v těch vedlejších, u kterých, pokud není divák pozorný, může se stát, že si určitých tváří nevšimne. Režisér Martin Frič dal každému určitý prostor a nedá se říct, že by byl někdo na svém místě zbytečně. Ano, je nám tímto skutečně názorně ukázáno, že jestli je člověk z chudé, střední či bohaté třídy, v alkoholovém opojení je to zcela jedno. Alkoholový démon dostane všechny. A kdo neví, proč se někomu říká, že pije jako duha, tady má plné vysvětlení.