Dny zrady I., II.

Vskutku reprezentativní téměř čtyřhodinový úvod do velkolepé historické trilogie Otakara Vávry. Výborné mezinárodní obsazení a snaha o pokud možno co nejobjektivnější pohled na události (s ohledem na období nejtvrdší normalizace v němž celý ambiciózní projekt vznikal). Člověk musí ocenit řadu velmi dobrých výkonů mezi herci i precizní práci maskérů a kostymérů. O obsahu se raději nebudu rozepisovat. Na toto období naší historie mám velmi vyhraněné názory a ty sem koneckonců nepatří. Z hlediska čistě filmového je to moc dobrá práce!

Film věrně vykresluje zradu Velkých přátel, vraždění obyvatel, četníků v pohraničí, udýchaného až zpoceného Hitlera, prezidenta Beneše, který je srab a národu se nechce podívat do očí. Davová scéna, kdy jde celá Praha na hrad, žádat o zbraně. Stovky herců a tisíce statistů. Jako hraný dokument snad je velmi pozitivní, ale do kina bych na film nešel, nebo bych asi nevydržel.

Drama o roku 1938 v tomto rozsáhlém historickém velkofilmu je i přes nutnost zahušťovat děj a nenchat se strhnout jednotlivostmi, ukázkou špičkové práce pana režiséra Otakara Vávry. Předpokládám, že jej i diváci z jiných zemí budou jednou obdivovat. Britové a Francouzi by se měli dozvědět alespoň touto cestou, jak zradili Československou republiku a pokud jde o Němce i pro ně je v tomto filmu plno možností se poučit.

Já sama jsem dobu, kterou film popisuje nezažila, ale podle vzpomínek mých rodičů a prarodičů je tu hořké období Mnichova a událostí po něm vylíčeno velice věrně. Nejenom politická situace jako taková, ale hlavně pocity obyčejných lidí. Oba moji dědové odjížděli roku 1938 s vojenskými kufříky a nadějí v srdci bránit republiku, i oni se doslova se slzami v očích vraceli po čase domů...