Křižáci

Jeden ze zásadních filmů mého mládí. Na začátku šedesátých let jsem ho viděl v kině několikrát a jako desetileté děti jsme si hráli na zahradě na Zbyška a Juranda s dřevěnými meči a papírovými helmami. Zajímavé je, že husitská trilogie Otakara Vávry, kterou jsem znali z televize, na nás tak nezapůsobila. Dodnes si nenechám ujít příležitost při repríze filmu zavzpomínat. Jeden z prvních polských velkofilmů, na které navázal Jerzy Hoffman nebo Jerzy Kawalerowicz svým Faraonem (1966). Samozřejmě, že nyní některé dialogy znějí naivně, ale hodnota exteriérů (hrad Malbork) a bitevních scén zůstává. Bitva u Grunwaldu je vrcholem celého filmu.

jen lehce nadprůměrný je historický velkofilm křižáci, který zcela citelně naráží na bezmála tříhodinovou celkovou stopáž. křižáci jsou možná na svou dobu výpravným dramatem, ale postrádají dynamiku a rytmus, načež se stávají jen kostýmovaným záznamem víceméně divadelního nastudování sienkiewiczova románu. Křižáci se na svou dobu možná chtěli přiblížit vávrovým historickým filmovým velkoopusům, ale nestačil jim dech ani ona proslulá vávrova preciznost s promyšleností do posledních detailů, což je škoda. křižáci mohli být ve výsledku skutečně o něco lepší, námětem i historií na to rozhodně měli.

Polská věhlasná klasika po technické stránce rovnající se s Vávrovou Husitskou trilogií. Snímek poukazuje na průplavy a bitvu u Grunwaldu. Pro našince je povznášející zmínka o Janu Žiškovi. Vzhledem k době vzniku je diskutabilní jakýkoliv zásah režimu do příběhu, ale faktem zůstává neocenitelná kvalita tohoto počinu. Dnes už jsou určitá místa pomalejší a krapet rozvláčnější. U klasiky to však na kvalitě neubírá. Dílo je to stále velkolepé.

Poláci historické filmy točit umí. Křižáci nejsou naprostou špičkou, ale na své léta to byl nákladná a výpravný film. I na svou délku si udrží pozornost diváka.