Paříž 80. let minulého století... Do metropole nad Seinou - mekky všech tehdejších umělců - přijíždí movitý majitel povoznictví jménem Kunert s posláním. Jako významný finanční sponzor stavby Národního divadla má vyzvat malíře Vojtěcha Hynaise, aby se zúčastnil konkursu na oponu Národního divadla. Ke Kunertově překvapení Hynais vlasteneckou nabídku odmítá. Chce se stát světově slavným a ne žít v provincionálním stínu. Kunert s nepořízenou odjíždí. Posléze si však Hynais své odmítnutí rozmyslí. Rozhodne se jet do Prahy, oponu namalovat a vystavit ji v pařížském Salonu, protože právě v Paříži by mu tato opona mohla pomoci v cestě za světovostí. S těmito ambicemi přijíždí do Prahy. Hynaisova představa o oponě se však okamžitě střetává s provincionálními pseudovlasteneckými a hlavně umělecky zcela nekompetentními představami o tom, co na oponě má být a jak má vypadat. A tak se Hynais dostává do mlýna, který ohrožuje nejen jeho talent, ale posléze i jeho existenci. Do Prahy za ním přijíždí jeho milenka, modelka a inspirující Múza Zaza. Když dívka vidí podivné jednání lidí zmocněných rozhodovat o oponě Národního divadla, zpočátku Hynaise lituje. Zvláštní roli v tomto sporu sehraje Hynaisův přítel, ale zároveň poražený a osobně velmi dotčený konkurent z konkursu František Ženíšek. Pražskými podnikatelskými kruhy vysoce ceněný Ženíšek by rád změnil konečný verdikt komise a oponu maloval, ale pouze za určitou cenu. I když jeho touha být autorem opony ve Zlaté kapličce je velice silná, na určitých špinavostech ze strany komise se odmítá podílet. Únava z místních poměrů, pletichaření a Hynaisova podrážděnost posléze způsobí, že Zaza Hynaise opouští. Vše vypadá tak, že Hynais podlehne výboru a udělá na oponě takové změny, jaké si ješitní a nekompetentní pánové přejí. Nakonec si však Hynais zachovává svou tvář a odmítne dílo předělat podle představ komise. Za toto rozhodnutí platí tím, že je mu odepřen honorář. Služba talentu je v tomto okamžiku zároveň službou národu, protože talent je malířovou jedinou zbraní proti průměrnosti, malosti a maloměšťáckému nevkusu. I když Hynais svůj boj prohrává ve vztahu ke každodennosti, ve vztahu k věčnosti vítězí. A tak opona Národního divadla přes veškerou nepřízeň osudu zůstává taková, jak jí původně navrhoval. Hynais odjíždí zpět do Paříže, kde se bude dále pokoušet zařadit se do kontextu světového malířství.
Bohužel je pro nás příznačné, že v Národním divadle rodiče dodnes svým dětem s hrdostí ukazují Hynaisovu oponu, aniž by tušili, že její autor byl komisí Národního divadla vyštván a za svou práci nikdy nedostal zaplaceno. Autor Martin Šafránek citlivě rozkryl problematiku morálního selhání za cenu hmotných výhod na straně jedné a odvahu riskovat tyto hodnoty až na okraj sebezničení na straně druhé. Mladý režisér Jiří Strach, který tímto dílem televizně debutoval, prokázal přesvědčivým způsobem svůj talent.
